Paul Celan Knihy

Výbor z básní Paula Celana. S překladatelčiným doslovem. – „Lebo básně to sú dary pre pozorných. / Osudové dary." Paul Celan

Paul Celan (1920 – 1970), židovský, po nemecky píšuci básnik z rumunskej Bukoviny, patrí medzi najväčšie básnické osobnosti 20. storočia. K jeho dielu, 10 zbierkam poézie a niekoľkým esejam, sa hlási rovnako nemecká ako aj rakúska literatúra. Vo svojej tvorbe reflektuje tragédiu holokaustu, ktorá tvrdo zasiahla jeho najbližšiu rodinu, často v kontraste s obrazmi ľúbostného naplnenia, ale aj podčiarkujúc cudzotu „sveta po Osvienčime“. Jeho básne „Fúga smrti“, „Corona“, „Počítaj mandle“, „V Egypte“, „Roky od teba ku mne“ patria k vrcholom po nemecky písanej poézie minulého storočia. V básňach z neskoršieho obdobia často používal neologizmy, dával im podobu fragmentu, torza. Paul Celan trpel v „cudzom svete“, vo Viedni a neskôr v Paríži, depresiami, na ktoré sa viackrát liečil. Ako 50-ročný spáchal samovraždu skokom do rieky Seiny.

Antologie představuje poprvé v ucelené knižní podobě německy psanou poezii z Bukoviny. Tento východoevropský region s hlavním městem Černovicemi se ve dvacátém století stal svědkem řady dramatických dějinných zvratů. Ty stojí za intenzitou básnické tvorby zdejších německy píšících autorů a autorek vesměs židovského původu, z nichž do světové literatury pronikla jména Rose Ausländerové a Paula Celana. Kniha dokumentuje počátky, vzmach i zánik jedinečné kulturní symbiózy, která na tomto území vznikla.

Výbor Černé vločky v překladech a výběru Radka Malého a s výtvarným doprovodem Inge Koskové obsahuje básně Paula Celana ze všech publikovaných i posmrtně uspořádaných sbírek včetně juvenilií. Zařazeny jsou i překlady dvou klíčových Celanových proslovů – poetologických přednášek Řeč v Brémách a Meridián. Po téměř čtyřiceti letech se tak českým čtenářům představuje toto interpretačně náročné, avšak intenzivní básnické dílo v knižní podobě.

Korespondence mezi Ingeborg Bachmannovou a Paulem Celanem začíná v roce 1948, kdy se poprvé setkávají, a vrcholí devět let poté, kdy se znovu setkávají v „čase srdce“. Jejich dialog se potýká s temnou dobou Celanova ochromení, přičemž končí až ve druhé polovině šedesátých let, kdy oba partneři mají před sebou jen pár let života. V kontextu německy psané lyriky po druhé světové válce se jejich jména často objevují vedle sebe. I když netvořili tradiční životní či autorskou dvojici, hráli v životě i tvorbě jeden pro druhého klíčovou roli. Vyměňují si dopisy, které volají po jiném čtení. Oba jsou přesní a v zoufalství i lásce riskují. Jejich vzájemný vztah je naplněn napětím, střídají se v důvěrnosti a distanci. Celan touží po oporách, zatímco Bachmannová se v každodenní válce snaží bojovat sama. V této korespondenci se odehrává boj o jazyk a vymezení vlastního území. Oba se snaží uniknout frázím, které jsou vlastní jejich zemím, a jejich boj o slova je náročný. Tato fascinující korespondence vyžaduje odstup, aby nezaplnila mysl slepou skvrnou zoufalství.

Poezie obtížně uchopitelného básníka Paula Celana nás přímo uvádí do pradávných, nehmatatelných končin stvoření světa i lidských bytostí, kde si rozhodně nevystačíme s pouhou slovní archeologií. Poezie Paula Celana je cestou, která po jedinci vyžaduje zapojení vlastní intuice, bez předsudků a obecně zavedených představ. Éterická slova, která naplňují pouze vlastním vyprázdněním, nám nenabízejí nic jiného než se nechat volně unášet v jejich proudění a vnímat tento nehmotný stav čiré přítomnosti. Kniha obsahuje veškeré dostupné Kunderovy překlady básní Paula Celana -- tedy celý rukopisný svazek Písek z uren, který je doplněn o dalších přibližně dvacet básní, naopak publikovaných pouze v knize Sněžný part. Ve srovnání s odeonským vydáním Celanovy poezie Sněžný part obsahuje kniha i rukopis navíc přibližně dalších šedesát přeložených básní, které nebyly dosud knižně publikovány. Nakladatelská anotace. Kráceno.

Z díla jednoho z největších básníků 20. století zná český čtenář pouze fragment publikovaný v několika výborech. V tomto svazku je básník poprvé představen dvěma kompletně přeloženými a stěžejními sbírkami Mříž hovorny (1959) a Růže Nikoho (1963). Celanovy verše přeložil a obsáhlým poznámkovým aparátem doprovodil Miloš Tomasco, který se autorem pocházejícím z Bukoviny a předčasně umírajícím v Paříži celoživotně zabývá a je znalcem jeho díla. Knihu mající charakter bibliofilie výtvarně doprovází obrazový esej výtvarné umělkyně Petry T. Růžičkové Celanovy oči (2015).

Das Gedicht heute behauptet sich am Rande seiner selbst; es ruft und holt sich, um bestehen zu können, unausgesetzt aus seinem Schon-nicht-mehr in sein Immer-noch zurück. Das Gedicht ist einsam. Es ist einsam und unterwegs. Das Gedicht will zu einem Andern, es braucht dieses Andere, es braucht ein Gegenüber. Es sucht es auf, es spricht sich ihm zu. Paul Celan