Ladislav Fikar Poradie kníh (chronologicky)

Básník a překladatel Ladislav Fikar, který byl jako nakladatel „dobrým andělem jiných autorů a jako dramaturg spolutvůrcem české filmové „nové vlny“, vydal za svého života jedinou sbírku veršů – Samotín. Když v roce 1975 zemřel, zapsal si Jan Zábrana do deníku, že je to „jedna z nejkrásnějších knih české poezie“. Ale co předcházelo její překvapující zralosti, kde pramenila Fikarova ohromná něha i plachá jemnost, a nakolik bylo jeho básnické mlčení mlčením definitivním? Odpovědi na tyto otázky naznačuje knížka Pod čarou, výběr z juvenilií a básní nezařazených do Samotína a cyklu Kámen na hrob, tedy veršů, které jsme už v naší edici Versus připomněli. Edice Versus.

Páteří tohoto svazku jsou překlady Jindřicha Pokorného z výboru „Lodice“ (Odeon 1966, vzhledem k značnému časovému odstupu arci podstatně přepracované). Vedle toho byly použity překlady Ladislava Fikara, Jindřicha Flussara aj.

Exilová sbírka brilantních básní, vybraných a řazených autorem. Předmluva Josef Škvorecký. Vysoce raritní vydání ve velmi omezeném nákladu.

Parafráze staré čínské poesie. Soubor přináší výběr klasické čínské básnické tvorby od starověku až po sklonek 13. století, obsahující také ukázky z lidových her, povídek a básní. První z celkem tří svazků Mathesiových básnických parafrází staré čínské poesie, nazvaných "Zpěvy staré Číny". Tento svazek byl po velkém úspěchu později doplněn ještě dalšími dvěma ("Nové zpěvy Staré Číny" a "Třetí zpěvy staré Číny").

Podle čínských originálů v překladu Marty Ryšavé přebásnil Ladislav Fikar. Úvod Wang Laoťiou, doslov Jaroslav Průšek, kresbami doprovodil Zdenek Seydl.

Výbor z díla, v autorově vlastním uspořádání. Obsáhlý výbor z básnických sbírek Závadových "Panychida" (1927). "Siréna" (1932), "Cesta pěšky" (1937), "Hradní věž" (1940), "Povstání z mrtvých" (1947) a "Město světla" (1950) ukazuje růst a zrání básníka monumentální obrazotvornosti od jitřivé a tragické melancholie k životodárné vyrovnanosti. (Databáze Národní knihovny ČR)

Verše o lásce k ženě a k člověku na pozadí motivů přírodních, společenských, válečných i všelidských.

Pražský Nemec Rainer Maria Rilke patrí k najväčším svetovým básnikom novoveku. Mal 24 rokov, keď „počas jednej jedinej jesennej noci“ napísal poému v próze Pieseň o láske a smrti korneta Krištofa Rilkeho, ktorá sa mala stať najpredávanejším básnickým dielom v nemeckej literatúre vôbec

Ve sbírce Samotín se lyrický subjekt vrátil do času dětství, prvních lásek, k blízkým mrtvým. S velkou smyslovou intenzitou i myšlenkovou hloubkou vyslovil Fikar zejména téma opuštěnosti, okouzlení i žal z bytí. Poetický svět a hodnotový řád Fikarových básní ustaluje zvláště okruh vracejících se očistných, takřka archetypálních motivů.