Kolektivní monografie kantovsky, fenomenologicko-hermeneuticky, analyticky, psychoanalyticky i pragmaticky píšících českých autorů, která zkoumá diskusi o metafyzice v kantovské a pokantovské kritice metafyziky, v Heideggerově a fenomenologické tematizaci konce metafyziky a ontoteologie, v oživení metafyzických otázek v analytické filosofii a v současné postmetafyzické diskusi.
Publikace zabývající se dvěma nejvýraznějšími myšlenkovými tradicemi ve 20. století - analytickou a kontinentální filosofií.
Hlavním cílem této knihy je navržení tranzitivně-topologického modelu fenomenologie, vhodného pro deskripci spletitých fenoménů a výklad vztahu člověka k jejich spletitosti. Spletité fenomény se „jeví“ tak, že zároveň zahrnují toho, komu se „jeví“. Tak vytvářejí komplikovanou vztahovou strukturu, která ovšem charakterizuje většinu prožitků člověka na počátku 21. století. Východiskem navrhovaného modelu je výklad spletité fenomenality jako specifické oblasti a uznání metodické priority spleti. Orientace člověka v komplikované době a nalezení místa v ní, je totiž nutné spojit s přijetím komplikovanosti jako výchozího hlediska myšlení. Doprovodným cílem je převedení fenomenologie jako filosofické disciplíny, jež uvažuje skopicky s důrazem na tranzitivitu a lokalizaci. V tomto kontextu je tato kniha také metodologickou sebereflexí fenomenologie ve chvíli debat o její naturalizaci či pokusů o její banalizaci ze strany nově probuzeného realismu.
Monografická studie se věnuje topologické fenomenologii. Jejím jádrem není fenomenologická analýza prostorových a topických fenoménů, ale úsilí pochopit prostřednictvím metod fenomenologické ontologie bytí jako místo, resp. prostranství (Ortschaft). Konkrétně jde o analýzu "topologie bytí" především u Heideggera a doplňkově u Merleau-Pontyho. Text podrobně sleduje Heideggerův vývoj vystižený třemi klíčovými termíny: smysl-pravda-místo; knihu lze proto číst také jako výklad jeho pozdního myšlení. Topologie bytí se snaží neredukovat mnohovrstevnatost a spletitost naší zkušenosti na vztahy podstat a řetězce příčin, chápe proto vrstvení a splétání jako primární ontologické termíny a metodicky je prověřuje.
Učební texty pro kurzy Fenomenologie vyučované na Fil. Fakultě Univ. Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
Zpět ke zvukům samým! Tak by bylo možné jednoduše shrnout cíle sono-fenomenologie, která se představuje v této knize. Vyrovnává se s tím, že fenomenologie zvukům dosud nevěnovala dostatečnou pozornost. To zároveň vyžaduje novou artikulaci fenomenologického přístupu ke zkušenosti vůbec. Sono-fenomenologie se tedy chce od zvuků učit. V dialogu se sound studies si všímá toho, jak zvuky primárně zakládají zvuková prostředí, a popisuje jejich topologii. Ptá se, v čem spočívá ambientní povaha těchto prostředí a nakolik je zkušenost s nimi imerzivní. Součástí knihy je i obsáhlý fenomenologický výklad prožitků poslechu hudby ve sluchátkách.
Publikace nabízí interpretaci klíčových motivů významného díla Heideggerovy pozůstalosti, mimo jiné i termínů Ereignis (příhodné) a Da-sein (bytí-tu). Při výkladu je kladen důraz na Heideggerovo využití fenomenologické metody při deskripci bytí jako příhodného; studii lze proto číst také jako úvahu o ontologickém dosahu fenomenologie. Vzhledem k tomu, že perspektivním stanovištěm fenomenologické metody je vždy (konkrétní) člověk, končí studie přiblížením Heideggerova výkladu bytnosti člověka z příhodného (vom Ereignis).
