Jean Cocteau Knihy

Jedna z najznámejších próz francúzskeho spisovateľa, režiséra, scénaristu a umelca v jednej osobe. Kniha vyšla v roku 1929 a odvtedy je považovaná za klasické dielo modernej francúzskej literatúry. Súrodenci Elisabeth a Paul žijú spolu s chorou matkou v chudobných podmienkach. Zniesť bezútešný reálny život si vyžaduje veľa fantázie. Spojení silným putom (súrodeneckej) lásky sa brat a sestra uzatvárajú v paralelnom univerze za dverami detskej izby. Vzájomná citová závislosť na nich pôsobí ako najsilnejšia droga. Príbeh s autobiografickými prvkami zachytáva podprahové "divoké sily", ktoré pôsobia v každom z nás.

Autobiograficzna relacja z pobytu autora w klinice odwykowej. Opis szczegółów kuracji przeplatany jest tu anegdotami i refleksjami autora na temat sztuki.

Ojedinělá korespondence odhalující intimní vztah básníka Jeana Cocteaua a herce Jeana Maraise. Dopisy, psané Jeanem Cocteauem v letech 1938 až 1963, byly dějinami jedné doby.

První překlad jednoaktové hry francouzského dramatika a básníka je monologem ženy, zraněné láskou. Hru uvádí překladatelova poznámka o díle Jeana Cocteaua.

Malý Paul je zraněn při koulování a musí zůstat několik dnů v posteli. Začne se o něj starat jeho sestra Elisabeth a oba sourozenci si v pokoji vytvoří imaginární svět plný fantazie a vlastních pravidel. Situace se nezmění ani po smrti jejich matky - obě děti zůstávají uzavřeny ve vesmíru své vlastní představivosti. Působivou báseň v próze Jeana Cocteaua doplňují jeho vlastní ilustrace.

Pour Edith Giovanna Gassion, le destin prend la forme d'une rencontre avec Louis Leplée, l'homme qui lui donnera sa chance en la faisant débuter sur les planches de son cabaret et lui trouvera son premier nom de scène : la môme Piaf. Ainsi s'ouvre Au bal de la chance. Nous sommes en 1935, la jeune femme aura vingt ans dans quelques semaines. Mais laissons Edith nous conter la suite... L'unique autobiographie signée par Piaf fut publiée en 1958 à Genève, avec une préface de Jean Cocteau. Cette édition, augmentée d'une postface de Fred Mella, ancien soliste des Compagnons de la chanson, est présentée et annotée par le musicologue Marc Robine.

Dvacet kratičkých medailonků o pozoruhodných ženách, které nějakým způsobem zasáhly do dějin Francie. Ve většině případů se nejedná o skutečné královny – častěji jde o královské favoritky, umělkyně a ve dvou případech o svaté patronky. Texty jsou především výrazem autorova subjektivního vztahu k těmto ženám a mají daleko do souvislého informativního líčení.

Jean Cocteau je bezesporu jednou z nejpozoruhodnějších osobností francouzské kultury 1. poloviny dvacátého století. Povahou dobrodruh a experimentátor žil svůj život naplno, vyhledával nejrůznější dobrodružství a podobně dobrodružně přistupoval i ke své tvorbě. Patřil přece k avantgardě. Přátelil se se surrealisty, miloval Picassa, propagoval ruské divadlo. Sám psal nejen verše, ale i maloval, režíroval, hrál divadlo, psal scénáře. Útlá sbírka veršů Sbohem, vy hříčky větrné je skromnou připomínkou jeho bohatě rozvětveného díla.