Isaak Emmanuelovič Babel Knihy

Ako to chodilo v Odese je štvrtou knihou z edície Knižná klasika denníka SME. Začiatok 20. storočia bol nepokojným obdobím najmä pre židovské rodiny – Isaak ako dieťa prežil pogrom len vďaka skrývaniu sa v dome katolíckej rodiny. V poviedkach vystupujú židovskí zločinci – najmä zlodeji, ale aj drobní obchodníci a remeselníci. Prózy sú naliehavé svojou revolučnosťou aj bolesťou z prežitého. Názov knihy pomenúva miesto narodenia ruského prozaika a dramatika. Jeho tvorba je nesúrodá, podobne ako texty samotné, pretože v snahe podať autentickú výpoveď, výtvory neupravoval. Autorov pôvod aj situácia v krajine mu neumožňovali študovať, aj napriek tomu hovoril jidiš, francúzsky aj rusky. Tragicky sa končí aj život spisovateľa – je nespravodlivo odsúdený, popravený a rehabilitovaný až po smrti.

Kniha by mohla mať podtitul Od Babeľa, o Babeľovi, s Babeľom prechádza od drásavej publicistiky cez brilantné krátke prózy, štúdiu excelentného rusistu Valerija Kupku, článok o vzťahu sovietskej moci k Babeľovi, rozhovor s jeho dcérou a vnukom až po texty popredných slovenských spisovateľov na tému Isaak Babeľ. Kniha je venovaná pamiatke Olega Pastiera.

Kromě známějších raných povídek, jako jsou Večer u carevny, Hapa Hužvová, Dantova ulice, Můj první honorář a jeho varianta Osobní list, obsahuje výbor i Babelovu vůbec nejstarší známou krátkou prózu Starý Šlojme, napsanou v roce 1913, kdy bylo jejímu autorovi pouhých 19 let. Svazek uzavírají u Babela ojedinělé povídky na cizí námět: Na poli cti, Dezertér, Rodina otce Marescota, Kvaker a Doudou, a spisovatelovy vzpomínky a fejetony - mezi nimi Oděsa o městě lidí žijících ze vzduchu, městě, kde jsou především čistě materiální podmínky k tomu, aby se tu dal vychovat - například - maupassantovský talent…

Povídky Isaaka Babela znamenající novou etapu ve vývoji povídky jako žánru. Z hrstky slov autor buduje epickou, složitou stavbu s dokonale rozlišenými typy, s neopakovatelnou situací a atmosférou, ve zkratkovitosti jde až na nejzazší mez, hovorovou ruštinu mísí s vysokým literárním jazykem, obrazy vyhrazené dřív jen lyrice s nejvulgárnějšími nadávkami – a celé toto stylistické úsilí směřuje k jedinému cíli: k svrchovanému zvládnutí látky. Samoúčelnost a schválnost v jeho díle není. Přeložil Jan Zábrana.

V knize jsou pouze dvě kratší povídky, „Bylo jich devět“ a „Ivan a Marja“. Většina výtisku je věnována dopisům, které napsal I. Babel.

Soubor povídek z válečného prostředí Buďonného První jízdní armády odkrývá s otřesnou pravdivostí hrůzy extrémního násilí a krutosti, jichž byl autor sám svědkem a jejichž líčením, zabíhajícím do všech podrobností, proti nim protestuje. Překladatel sem zařadil i 4 povídky tematicky i historicky spadající do této knihy (Přičinlivá žena, Griščuk, U našeho baťky Machna a Cesta), ač je autor původně do tohoto cyklu nepojal. Skvělost jeho podání, v němž dovedl spojit extatickou metaforu s pevností tvrdého faktu, je pro Rudou jízdu příznačná.