Miloš Pohorský Knihy

Soubor 1333 dopisů, zahrnující všechny komunikační sféry Čapkova života. Čapkův komunikační okruh byl výjimečný: po půl století byly ještě nalezeny dopisy 227 adresátům, s nimiž Karel Čapek korespondoval v poloze úřední, profesionální, literární, společenské, přátelské, rodinné a milostné; přitom je však patrné, že korespondence byla pro Karla Čapka pouze jednou z forem společenského styku. Dva svazky Čapkovy korespondence umožňují nově nahlédnout problematiku Čapkova života a díla, odhalují dosud nezámé, dávno zasuté souvislosti a dokumentárně reflektují Čapkův osobní i společenský život. Vlastní korespondence je doplněna komentáři, v nichž jsou vysvětlena věcně torzovitá místa Čapkova textu a jimiž je čtenář uveden i do širších souvislostí dobových.

Výbor z publicistických článků o kultuře jazyka a úvah o dobovém politickém a společenském dění.

Poslední svazek Spisů se vrací na počátek Čapkovy tvorby a uzavírá tak kruh, v němž lze v mnohém najít klíč pro pochopení Čapkova velkého tvůrčího zjevu pozdějšího. Jeho poezie je vázána především na rané období jeho tvorby. Čapek v ní řešil otázky svého mladého věku a jaksi sám pro sebe si ověřoval možnosti básnického výrazu. Mezi básněmi příznačnými pro mladého člověka, v nichž se mladík vyrovnává se svými láskami, zklamáními a v nichž reflektuje i časové události, se začínají objevovat momenty, signalizující nadanou uměleckou osobnost, posléze již samého Karla Čapka v jeho raném tvůrčím období. S Čapkovou poezií, která nakonec zůstala epizodou na počátku jeho tvorby, úzce souvisí jeho činnost překladatelská, zejména jeho rozsáhlý projekt překladů francouzské poezie, později vydávaný pod titulem Francouzská poezie nové doby. Karel Čapek v ní provedl překladatelský experiment - jeho přesný, civilně pojatý, na adekvátnost myšlenky náročný převod se stal zjevením i pro soudobou českou poezii a je dodnes respektován téměř jako kongeniální. Pro úplnost prezentace Čapkovy překladatelské činnosti je zařazen i jeho překlad Berta Harta Brown na Calaverách a Molierova Sganarella.

Offers an unsettling comic analysis of the psychological experience of oppression set in an unnamed, futuristic Central European setting. --Adapted from publisher description

„Navštivte klimatické lázně Džbery pod Skálou, které se vypínají 703 m nad hladinou mořskou, kde se v nádherném okolí nacházejí překrásné procházky stinnými lesy a ptáčkové zpívají chválu Hospodinovi! Doporučujeme zříceninu hradu Plž, odkud se užaslým zrakům otevírá úchvatné panoráma. A penze je tu tak levná, že nemocný nejen nabude ztraceného zdraví, ale ještě hodně ušetří…“ vyzýval sugestivně barevný prospekt. V prospektu už nestálo, co laskavý čtenář záhy pozná: že totiž s Karlem Poláčkem, géniem českého humoru, navštíví hotýlek U kamenného stolu, seznámí se s jeho letními hosty a dosyta se zasměje. Právě zde se totiž odehrávají komické i láskyplné střety mezi pražskými výletníky a místními výtečníky. Humor nelze vykládat, humor se musí číst: „Během tohoto výjevu stál hostinský jako sloup a jeho tvář se zabarvila do temna. Bručel jako letící chroust; bylo zřejmo, že je čímsi nespokojen a že by kohosi nejraději viděl za sedmi horami a sedmi řekami.“

1969, mass market paperback reprint edition, in English (translated from the Czech), Ballantine, NY. 223 pages. "This title will haunt you long after you finish reading it ... a beautifully written book."

Román je vrcholem Fuksových próz odehrávajících se těsně před válkou. Vypravěčem je uzavřený chlapec, marně hledající citový kontakt, kterého traumatizuje prostředí ovládané dominantním otcem, vysokým policejním úředníkem. Michal se formou zápisků zpovídá o školních letech, zklamaných kamarádstvích, o dopadu autority i o době poznamenané neblahými historickými událostmi - a především o stísněnosti a osamělosti. Jde o mimořádně sugestivní a dramatické čtení plné magie.

Román Samota Křešín tvoří první svazek třídílného čtenářského souboru z dnes již klasického díla národního umělce Karla Nového. Samota Křešín spolu se Sarajevským atentátem a Plamenem a větrem ve zkratce ukáže vývoj typických autorových témat, stylovou rozmanitost jeho tvorby apřipomene zásadní přínos Karla Nového do vývoje české moderní prózy. V celé tvorbě Karla Nového často nacházíme obraz jeho rodného Benešovska, a to v různých obměnách regionálních a historických. Autorovy osobní vzpomínky a životní zkušenosti vtiskly tomuto obrazu vnitřní přesvědčivost, z dokumentaristického založení tvůrčí osobnosti Karla Nového pak vyvěrá věcná konkrétnost v zobrazení postav a prostředí, sociálního a historického horizontu doby. To jsou také základní rysy prvního úspěšného románu Karla Nového Samota Křešín z roku 1927. Ve svém obrazu Křešína z počátku století, nehostinné samoty na Benešovsku, Nový spojuje osudy tří rodin prostých lidí, nacházejících obživu na kamenitých polích nebo v nedaleké vápence. Těžká doba ústící do I. světové války ověřuje lidské charaktery, lidské city nechává projevit v tragických událostech života. Autor s porozuměním ztvárnil lidi ztvrdlé těžkým životem a osudem. Vytvořil román, který je nejen širokým obrazem kraje a jeho obyvatel, ale zároveň ukazuje charakter doby a příčiny jejího stagnujícího vývoje v sociální otázce.

Román ze sklonku druhé světové války založený na skutečné události. Zavádí na jižní Moravu. Když se přiblíží fronta k vesnici s lignitovými doly, vyzvou havíři vesničany, aby se uchýlili pod zem. Ukáže se však, že doba pobytu v podzemí bude delší než se čekalo. Se zásobovacímipotížemi přibývá i krajních situací. Projevuje se nejen sobectví, ale i obětavost.

Zákruty lidského tajemna se otevírají i v posledním, nedokončeném románu Život a dílo skladatele Foltýna. Je to snad nejdiskutovanější Čapkova práce, vyprovokovala řadu názorů i výkladů. Před čtenáře snad poprvé postavil překvapivě hlavního hrdinu jako člověka nečestného, přesvědčeného o své velikosti a nalhávajícího uměleckou upřímnost svému okolí. Autor sice na několika místech připomene jeho lepší stránky, například se stává, že cítíme nefalšovanou Foltýnovu víru ve vlastní genialitu. Ale tím se jeho životní cesta stává ještě tragičtější, je směšná a málo politováníhodná. Zesilující se slabošství, neschopnost si je přiznat, jako by rezonovalo s náladami některých v pomnichovské době.