Albert Camus Knihy

Prvé vydanie Camusových diel v slovenčine. Prvý zväzok zahrňuje jeho novelu Cudzinec (1942), ktorá po slovensky vychádza po prvý raz, ďalej román Mor (1947), ktorý vyšiel v slovenčine v uvoľnenom politickom ovzduší šesťdesiatych rokov. Poviedky zo zbierky Vyhnanstvo a kráľovstvo vychádzajú (1956) v slovenskom preklade tiež prvý raz. Napriek desaťročiam od vydania Cudzinca, úvodnej novely prítomného slovenského výberu z Camusa, sú tieto prózy stále zaujímavé a čitateľsky príťažlivé, svojimi hodnotami patria medzi základné diela svetovej literatúry.

Prvý a najznámejší román Alberta Camusa je súčasťou tetralógie nazvanej „cyklus absurdity“ a možno ho definovať ako filozofický román. Hlavný hrdina Meursault predstavuje absurdného človeka, ktorý sa pasívne pozoruje svet okolo seba, reagujúc len na vnemy svojich piatich zmyslov. Odrádza sa od predstierania pocitov, ktoré spoločnosť, morálka či náboženstvo od neho očakávajú. Ani smrť jeho matky, ani smrť, ktorú sám spôsobí, ho nezmenia a ostáva cudzím vo svete. Až vo väzení, keď je odsúdený na smrť, sa vžíva do seba a prežíva boj plný úzkosti a strachu zo smrti, čo ho vedie k ataraxii a ľahostajnosti voči svetu i vlastnej smrti, čím dosahuje určitú slobodu. Dielo je hlbokou reflexiou o živote konfrontovanom so smrťou – prirodzenou, násilnou aj popravou – a jej dôsledkami. Napriek zdanlivej jednoduchosti je Meursault, odsúdený na smrť za iný zločin, v podstate nevinným vrahom. Camusov román je majstrovskou kreáciou, ktorá je rovnako tajomná a záhadná ako samotný život a smrť. Sila Camusovho textu spočíva v zámene Meursaultovho Ja s autorom a postavou, pričom celý príbeh je formálne vnútorným monológom odsúdeného na smrť.

Cieľom Camusovej eseje je vyjsť z danej skutočnosti, založenej na zločine z rozumu a v úsilí pochopiť dobu, preskúmať spôsoby, ako sa tento zločin ospravdlňoval. Azda stojí za úvahu, že aspoň naším súdom musí prejsť obdobie, keď za päťdesiat rokov bolo vykorenených, zotročených alebo usmrtených sedemdesiat miliónov ľudských bytostí. No je aj potrebné, aby táto vina bola pochopená...

Toto dielo je divadelnou adaptáciou Démona od Dostojevského. Camus na ňom pracoval s neúnavnou vytrvalosťou a považoval ho za "jednu z štyroch alebo piatich kníh nad všetky ostatné". Démoni sú prorockou knihou, nielen preto, že, ako hovorí Camus, "oznamuje nihilizmus moderného človeka, ale aj preto, že dokonale opisuje nepohodlie človeka pri akceptovaní konečnosti jeho bytia vo svete".

Tridsaťštyri rokov po smrti Alberta Camusa vyšiel vo vydavateľstve Gallimard autorov nedokončený román Prvý človek, náčrt širšie koncipovaného autobiografického románu, na ktorom autor pracoval posledné roky svojho života. Jeho vydanie sa stretlo s výnimočným čitateľským úspechom - šestnásť zahraničných vydavateľov ihneď po vyjdení románu požiadalo o prekladateľské práva. Ako si vysvetliť toto nadšenie textom, o ktorom by sa autor iste bol býval vyjadril, že ho treba spáliť a napísať odznova? V poznámke k tomuto románu s pôvodným pracovným názvom Adam Camus napísal, že v ňom chce porozprávať o ľuďoch, ktorých mal rád. A hovorí nám o Alžírsku, o svojej matke, no predovšetkým o chudobe, ktorá podnecuje citlivosť. Ba presakuje z neho práve nostalgia za stratenou chudobou. A práve táto autobiografická stránka románu je dnes zaujímavá a príťažlivá. Camus tu prináša množstvo doteraz neznámych detailov zo svojho života: opisuje svoje narodenie v Alžírsku, detstvo bez otca, , ktorý zahynul na začiatku prvej svetovej vojny, chlapčenské hry v Belcourte, chudobnej alžírskej štvrti v negramotnom prostredí, radosti chudobných a zázračný zásah učiťeľa, ktorý podnietil rodinu, aby dali chlapca študovať. Camusovo dielo vychádza v prekladoch vo vyše päťdesiatich krajinách, Stále je to čítaný, prekladaný autor. Niektorí francúzski literárni kritici tvrdia, že je to možno i preto, lebo hľadá odpoveď na základnú otázku: Ako žiť?...

Román Mor, vrcholné dielo Alberta Camusa, je považovaný za jeden z trvalých pamätníkov protifašistického odporu a svedectvo o hodnote humanizmu. Lekár Rieux, hlavný hrdina románu, zaznamenáva symptómy a priebeh morovej epidémie v alžírskom Orane. V uzavretom, od okolitého sveta odrezanom meste sav dôsledku šírenia moru obyvateľstvo rozdelí na dve skupiny - jedni trpne čakajú, kým na nich príde rad, druhí sa snažia proti pohrome bojovať všemožným prostriedkami, hoci sú ich vyhliadky mizivé. Obidva postoje autor hodnotí ako hlboko ľudské. Postavy i situácie opísané v románe sú symbolickým vyobrazením Francúzska okupovaného nacizmom.

První román slavného filozofa, pozoruhodný natolik, že sám autor ho za svého života odmítal vydat. Camus, jak ho neznáme, Camus ve své mladistvé podobě, Camus rebelující natolik, že se ve své „důstojné éře“ za tento výstřelek styděl, tento svůj román sám vykrádal ve prospěch Cizince a dalších slavných děl, ale k filozofickému vyznění se už nikdy nepřihlásil. V hlavním hrdinovi knihy mladý a nevyrovnaný intelektuál zápasí se všemi svými komplexy, nejistotami a touhami v modelu trochu připomínajícím stylizaci mužného a vznešeného Old Shatterhanda, stvořeného svého času Karlem Mayem. Machistický hrdina je obklopen krásnými a hloupými ženami, které prosí o jeho lásku, konkurencí jsou mu výhradně neschopní muži, kteří mu nesahají ani po kotníky. Jediné, co mu chybí ke štěstí, jsou peníze. Proto přesvědčí invalidního přítele, že nemocný člověk nemá právo na život, že sebevraždou vyřeší problém své nežádoucí existence a svým majetkem zajistí zdravému a silnému jedinci šťastný život. Vyznění knihy je rozporuplné, ale v žádném případě nejde o jednoznačné odsouzení tohoto neobvyklého pohledu na lidskou existenci. Ve Francii byl román vydán až v roce 1971.

Tragický príbeh muža a troch jemu blízkych žien odohrávajúci sa v „podivnom“ hostinci za ktorým stojí absurdné nedorozumenie. Návrat „strateného syna“ do vlasti, ktorú opustil pred mnohými rokmi, k svojej matke a sestre, sa dotýka večných tém viny a trestu, osudu, schopnosti komunikáciea revolty proti neutešenému životu, lásky medzi ľuďmi a v neposlednom rade existencie Boha. Camus príbeh zasadil do „nevľúdne krajiny“ Čech.

Prvá knižka známeho existencialistického spisovateľa. Eseje zoskupené pod týmto názvom napísal Camus ako dvadsaťdvaročný a rozvinul v nich svoju filozofiu absurdity.

Svazek přináší Camusovy romány Cizinec (1942), Mor (1947), Pád (1956) a šest povídek ze sbírky Exil a království (1956; Cizoložnice, Odpadlík aneb zmatení mysli, Němí, Host, Jonáš aneb umělec při práci, Rašící kámen), z nichž každá má osobitou stylovou i myšlenkovou rovinu. Jeho beletristické dílo, shrnuté do jednoho svazku, dává tak čtenáři možnost proniknout do autorova světa a sledovat jeho vývoj.

From 1935 until his death, Albert Camus kept a series of notebooks to sketch out ideas for future works, record snatches of conversations and excerpts from books he was reading, and jot down his reflections on death and the horror of war, his feelings about women and loneliness and art, and his appreciations for the Algerian sun and sea. These three volumes, now available together for the first time in paperback, include all entries made from the time when Camus was still completely unknown in Europe, until he was killed in an automobile accident in 1960, at the height of his creative powers. In 1957 he had been awarded the Nobel Prize for Literature. A spiritual and intellectual autobiography, Camus' Notebooks are invariably more concerned with what he felt than with what he did. It is intriguing for the reader to watch him seize and develop certain themes and ideas, discard others that at first seemed promising, and explore different types of experience. Although the Notebooks may have served Camus as a practice ground, the prose is of superior quality, which makes a short spontaneous vignette or a moment of sensuous beauty quickly captured on the page a small work of art.Here is a record of one of the most unusual minds of our time.

This final volume, recorded over the last nine years of his life, takes on the characteristics of a personal diary.--[book jacket].

Rekviem za jeptišku je próza Williama Faulknera, která byla poprvé publikováno v roce 1951. Jedná se o pokračování jeho románu Svatyně. Události v Zádušní mši, jak se dílo v originální verzi jmenuje, jsou zasazeny do listopadu 1937 a březnu 1938, odehrávají se tedy osm let po událostech ze Svatyně. Hra je Camusovou dramatizací Faulknerovy prózy.

From 1935 until his death, Albert Camus kept a series of notebooks to sketch out ideas for future works, record snatches of conversations and excerpts from books he was reading, and jot down his reflections on death and the horror of war, his feelings about women and loneliness and art, and his appreciations for the Algerian sun and sea. These three volumes, now available together for the first time in paperback, include all entries made from the time when Camus was still completely unknown in Europe, until he was killed in an automobile accident in 1960, at the height of his creative powers. In 1957 he had been awarded the Nobel Prize for Literature. A spiritual and intellectual autobiography, Camus' Notebooks are invariably more concerned with what he felt than with what he did. It is intriguing for the reader to watch him seize and develop certain themes and ideas, discard others that at first seemed promising, and explore different types of experience. Although the Notebooks may have served Camus as a practice ground, the prose is of superior quality, which makes a short spontaneous vignette or a moment of sensuous beauty quickly captured on the page a small work of art.Here is a record of one of the most unusual minds of our time.

Inspired by the myth of a man condemned to ceaselessly push a rock up a mountain and watch it roll back to the valley below, 'The Myth of Sisyphus' transformed 20th century philosophy with its impassioned argument for the value of life in a world without religious meaning

Adaring critique of communism and how it had gone wrong behind the Iron Curtain, Camus' essay examines the revolutions in France and Russia, and argues that since they were both guilty of producing tyranny and corruption, hope for the future lies only in revolt without revolution.

Jean-Baptiste Clamence is a soul in turmoil. Over several drunken nights in an Amsterdam bar, he regales a chance acquaintance with his story. From this successful former lawyer and seemingly model citizen a compelling, self-loathing catalogue of guilt, hypocrisy and alienation pours forth. The Fall is a brilliant portrayal of a man who has glimpsed the hollowness of his existence. But beyond depicting one man's disillusionment, Camus's novel exposes the universal human condition and its absurdities - for our innocence that, once lost, can never be recaptured . . .

„Skutečným pramenem je Rub a Líc, to je mi dnes jasné,“ napsal v roce 1958 Albert Camus v předmluvě k reedici této prvotiny, jež vyšla ještě v Alžíru, o dvacet let dříve. Čtyřiadvacetiletý Camus se tehdy naplno, ačkoliv poznamenán tuberkulózou (nebo právě proto?), zahryzl do literárního života první sbírkou esejů, v nichž vidění i slovo oscilují mezi rubem a lícem života, světa i sebe sama. Již zde překvapivě objevujeme náměty a myšlenky, které se stanou základnou celého pozdějšího díla: nehledat střední cestu mezi viditelnými i neviditelnými protiklady lidské existence, nestavět se na stranu extrémů, ale pokusit se o co nejjasnější uvědomění si jednoho i druhého, o jejich přijetí jako takových, jako rubu a líce jediného listu knihy. Žádná střední cesta rozumu, ale intenzivní prožívání napětí mezi protilehlými póly. Nakladatelství Host předkládá čtenáři poslední dvě, v češtině dosud nevydané esejistické sbírky Rub a líc (1936) a Svatba (1939; spolu s jejím pandánem Léto, 1954), v nichž se začínající literát noří do míst svého dětství a mládí, která v něm zanechala stopu nesmazatelnou, plnou slunce (Tipasa, Florencie, Vicenza), historie a bídy (Džemila, Alžír, Praha), nemilosrdné krásy svého světa bez falešného lyrismu.

These haunting and evocative stories, many set in the shimmering desert fringes of Camus's native Algeria, were written when he was at the height of his powers as the youngest French writer to win the Nobel Prize for literature . They deal with exile - spiritual, mental or physical - depicting men and women at decisive and revelatory moments of their lives. Each seeks liberation, an escape into another world, yet the result is often not freedom but imprisonment of another kind instead . . .

A group of eight essays originally published in the 1954 Camus collection "L'ete".

Cílem této učebnice je poskytnout studentům základní orientaci v problematice nelineární mechaniky, tj. osvojení znalostí příslušných matematických notaci, definování potřebných pojmů, definici různých měr deformace a napjatosti, popis základních formulací nelineární mechaniky a metod řešení soustav nelineárních rovnic. Po absolvování uvedené látky bude student schopen samostatně rozvíjet své znalosti nelineární mechaniky dalším studiem odborné literatury.

Dvě, z celkem čtyř divadelních her nositele Nobelovy ceny, jež spadají do jeho dvou období – „absurdního“ a „revoltujícího“. V první (Caligula, 1938) zkoumá otázku absurdní moci, zosobněné smutné proslulým římským císařem, v druhé (Stav obležení, 1948) se vrací k tématu moru.Jsou v ní obsaženy hlavní rysy revolty: nihilismus, mechanismus moci, „která masově vraždí, aby ,ozdravila' společnost, smrt, která se hroutí před revoltou ve službě celku“.

Cizinec (1942) – Z deníku Alberta Camuse: „Vypravování. Člověk, který se nechce ospravedlnit. Představa, kterou si o něm udělají, se mu líbí. Zemře s vědomím vlastní pravdy. Zbytečnost této útěchy.“ Pád (1956) – J. B. Clamence (Jean Baptiste – Jan Křtitel!) nesnáší pocit být souzen, proto obviňuje sám sebe a před náhodnými hosty v baru opakuje svůj vlastní proces. Hrdinové obou knih jsou značně rozdílní. Hlavní postava Cizince Meursault je některými kritiky považován za nadměrně mlčenlivého, má až schizofrenické rysy mutismu, zato Clamence, ústřední vypravěč Pádu, hlas volající z pouště, toť úplné obžerství slov. Mluví a mluví a mluví a tak se mu daří znamenitý trik: čím více toho napovídá, čím více toho nasvěřuje, tím více nám uniká, tím méně o něm víme. Nad Meursaultem i nad Clamencem se vznášejí záhady: přes všechnu jasnost čemusi stále nerozumíme, něco se skrývá jak za clonou mlčení Meursaulta, tak za clonou slov Clamence. Vzrušující tím, co už si do nich musíme vkládat sami.

Překlad francouzského výboru vydaného roku 2002 přináší úryvky z děl různých žánrů: novinové články, úryvky beletristických děl nebo esejů, osobní dopisy, předmluvy ke sborníkům a ukazuje jak různorodost Camusovy tvorby, tak hlubokou jednotu jeho otázek i přesvědčení. Vybrané texty byly napsány v letech 1943 až 1958 a od té doby se mnoho změnilo a otázka terorismu nabyla podstatně odlišných rozměrů. Camus se nedožil nezávislého Alžírska, ani pádu SSSR, ani vzestupu náboženského fanatismu. Přestože promýšlel a psal tyto stránky pro svou dobu, nepochybně se týkají i nás – ať jde o novinové články nebo úryvky z esejů a literárních děl – a mohou nám pomoct lépe pochopit současné dění v Alžírsku, na Středním východě i newyorské události z 11. září 2001. Tyto texty totiž vypovídají o Camusově prozíravosti založené na morálních, filosofických a politických úvahách, jež jsou vždy úzce spjaty s historickými událostmi. Camus důrazně odmítá jakkoliv ospravedlňovat zabíjení a nesouhlasí s tvrzením, že by účel světil prostředky, protože je přesvědčen, že „násilí je zároveň nevyhnutelné i neospravedlnitelné“ a že určité meze jsou nezbytné proto, aby spravedlnost, svoboda, lidská důstojnost a štěstí zůstaly zachovány; přináší nám tedy vzkaz bez iluzí, ale paradoxně také důvody, abychom si ze světa nezoufali.

Soubor všech tří dosud vydaných knih Alberta Cumuse v dárkovém boxu za výhodnou cenu. Jedná se o knihy Mor, Cizinec a První člověk.

Brings together a collection of the writer's novels, short stories, and essays, including "The Plague," a tale of survival and resilience in the face of a devastating epidemic, and "The Fall," in which a French lawyer makes an astonishing confession.

This volume contains some of Camus' most powerful political writing as he reflects on moral responsibility and the role of the artist in the world. 'Letters to a German Friend' was Camus' first wartime intervention, written in 1943 in order 'to make our battle more effective'. 'Reflections on the Guillotine' is his impassioned polemic against the death penalty. And in his Nobel lecture, Camus argues against 'Art for art's sake' and brilliantly sets out his vision of the artist's responsibilities.

Featuring the most significant lectures and speeches of a Nobel Prize winner, this collection presents a fresh English translation by Quintin Hoare. It showcases the enduring impact of the author's ideas and insights, making it a vital resource for those interested in their influential thoughts and contributions. This marks the first time these important works are available in English, enriching the understanding of the author's legacy.

Written when execution by guillotine was still legal in France, Albert Camus' devastating attack on the 'obscene exhibition' of capital punishment remains one of the most powerful, persuasive arguments ever made against the death penalty.

This volume contains some of Camus' most intimate writing, as he reflects on his identity and childhood in Algeria and celebrates the beauty of the Mediterranean. The Wrong Side and the Right Side, Camus' first book and most openly autobiographical work, describes his early years in a working-class neighbourhood in Algiers and includes memorable portraits of his mother, grandmother and uncle. Nuptials rejoices in the sun, landscape and sea, and the physical and spiritual freedom they offer to even the poorest. And in Summer Camus evocatively depicts the sunlit cities of Algiers and Oran.

This collection features four thought-provoking masterworks by the Nobel Prize-winning author, presented in a new American translation by Ryan Bloom. It includes Camus's final versions of the plays, along with deleted scenes and alternate dialogue, making this the first time they are available in English. While renowned for his novels exploring absurdism, Camus found joy in the theater, calling it "one of the only places in the world I'm happy." After forming two troupes in Algeria, he moved to Paris, where he staged these original works between 1944-1949. Caligula, his first full-length play, explores the Roman emperor's grief over his sister Drusilla's death, raising existential questions about living in the face of time's relentless passage. The collection also includes The Misunderstanding, which delves into the complexities of longing for home versus the allure of elsewhere; The Just, which examines the ethical dilemmas surrounding political assassination; and State of Emergency, an allegorical piece featuring The Plague as a character, offering fresh insights into contemporary struggles with disease and authoritarianism. Together, these plays illuminate the depths of human experience and the moral dilemmas we face.

a collection of short stories by French novelist Albert CamusBest known for his existentialist novel The Outsider, set in French-occupied Algeria, Albert Camus was profoundly influenced by the landscapes, towns and traditions of his youth. Selected here are some of his finest personal essays about Algeria and its environs, including the luminous ‘Nuptials at Tipasa’, one of his earliest works where he developed the themes that would inform his later philosophy: to thrive now, without hope for paradise, as mortal life alone can be worthwhile.Series: Penguin ArchiveA new thematic collection of stories taken out of several of of his original works:L'envers et l'endroit (1937)Noces (1939)L été (1954)

Camus and his writing are intimately bound up with his native Algeria. These three essays evoke different aspects of the place. The title essay, 'The Minotaur' and 'The Return to Tipasa' are extracted from Noces (1950) and L'été (1954).

More than fifty years after Algerian independence, Albert Camus "Algerian Chronicles" appears here in English for the first time. Published in France in 1958, the same year the Algerian War brought about the collapse of the Fourth French Republic, it is one of Camus most political works an exploration of his commitments to Algeria. Dismissed or disdained at publication, today "Algerian Chronicles, " with its prescient analysis of the dead end of terrorism, enjoys a new life in Arthur Goldhammer s elegant translation. Believe me when I tell you that Algeria is where I hurt at this moment, Camus, who was the most visible symbol of France s troubled relationship with Algeria, writes, as others feel pain in their lungs. Gathered here are Camus strongest statements on Algeria from the 1930s through the 1950s, revised and supplemented by the author for publication in book form. In her introduction, Alice Kaplan illuminates the dilemma faced by Camus: he was committed to the defense of those who suffered colonial injustices, yet was unable to support Algerian national sovereignty apart from France. An appendix of lesser-known texts that did not appear in the French edition complements the picture of a moralist who posed questions about violence and counter-violence, national identity, terrorism, and justice that continue to illuminate our contemporary world.

Part of the Penguin Classics campaign celebrating 100 years of Albert Camus, A Sea Close Byreveals the writer as a sensual witness of landscapes, the sea and sailing. It is a light, summery day-dream. Accompanying The Sea Close Byis the essay Summer in Algiers, a lovesong to his Mediterranean childhood. 'The bay, the sun, the red and white games on the seaward terraces, the flowers and sports stadiums, the cool-legged girls.'

In these speeches Camus argues passionately that the artist has a responsibility to challenge, provoke and speak up for those who cannot

This text consists of two notebooks that the Nobel laureate kept during a short trip to the U.S. in 1946 and during a longer stay in Brazil, Uruguay, Argentina and Chile in 1949 periods of stress and hectic public appearances, when he was tired, nervous, ill and vulnerable. If these journals were not by Camus, they might be regarded as "meaningless bits and pieces" (his own description) that do not merit publication. But 27 years after his death, almost anything from his pen possesses value for students of French literature. Since many of these fragments later turned up in his published writings, their major interest stems from the fact that they show how Camus passed from rough notes to a finished work. The introduction was written by the author's longtime editor at Gallimard.

The exquisite manga adaptation of one of the world's greatest 20th century fiction classics'My mother died today. Or maybe yesterday, I don't know.'A stranger to society, a stranger to his own life, Meursault seems indifferent to everything. In The Outsider, Camus explores the alienation of an individual who refuses to conform to social norms. When his mother dies, he refuses to show his emotions simply to satisfy the expectations of others. And when he commits a random act of violence on a sun-drenched beach near Algiers, his lack of remorse compounds his guilt in the eyes of society and the law. Yet he is as much a victim as a criminal.A first in Penguin Modern Classics, Camus' classic existentialist novel is told through Ryota Kurumado's powerful artwork. Unlike previous editions of Camus' novel, Meursault and other characters' emotions are drawn out through stunning illustrations and seen for the first time. A rare and challenging feat, Kurumado's manga adaptation makes a novel first published in 1942 feel contemporary.

Camus's writing confronts the great philosophical dilemmas of our time with piercing clarity. These three powerful and evocative stories are heavy with the weight of the human condition, and rich with atmosphere. In them, an ageing labourer, a woman travelling in North Africa with her husband, and a schoolteacher tasked with transporting a prisoner each face their own moral crises.

A visually stunning adaptation of Albert Camus’ masterpiece that offers an exciting new graphic interpretation while retaining the book’s unique atmosphere. The day his mother dies, Meursault notices that it is very hot on the bus that is taking him from Algiers to the retirement home where his mother lived; so hot that he falls asleep. Later, while waiting for the wake to begin, the harsh electric lights in the room make him extremely uncomfortable, so he gratefully accepts the coffee the caretaker offers him and smokes a cigarette. The same burning sun that so oppresses him during the funeral walk will once again blind the calm, reserved Meursault as he walks along a deserted beach a few days later—leading him to commit an irreparable act. This new illustrated edition of Camus's classic novel The Stranger portrays an enigmatic man who commits a senseless crime and then calmly, and apparently indifferently, sits through his trial and hears himself condemned to death.

"Here now, for the first time in a complete English translation, we have Camus's three little volumes of essays, plus a selection of his critical comments on literature and his own place in it. As might be expected, the main interest of these writings is that they illuminate new facets of his usual subject matter."--The New York Times Book Review"A new single work for American readers that stands among the very finest."--The Nation

"In association with the Eric Voegelin Society."

Wert haben oder keinen Wert haben. Schöpferisch sein oder nicht. Im ersten Fall ist alles gerechtfertigt. Alles, ohne Ausnahme. Im zweiten Fall herrscht vollkommene Absurdität. Bleibt die Wahl des ästhetischen Selbstmords: Heirat + 40 Stunden oder Revolver. Werkstattaufzeichnungen, Gedankenskizzen, Entwürfe und Notizen - ein eindrucksvolles Tagebuch und ein authentisches Stück Biographie.

Le 4 janvier dernier, cela faisait cinquante ans qu'Albert Camus est décédé. Ce matin-là de 1960, le Facel-Vega conduit par Michel Gallimard a percuté un arbre à Villeneuve-la-Guyard, Albert Camus, qui était passager, est mort sur le coup à l'âge de 47 ans. Son œuvre est un point d'ancrage pour réfléchir.

В книгу французского писателя Альбера Камю вошли его романы `Чума` и `Посторонний`.

Der Fall / Die Ehebrecherin/ Die Abtrüninge oder Ein verwirrter Geist/ Die Stummen/ Der Gast/ Jonas oder Der Künstler bei der Arbeit/ Der treibende Stein

Albert Camus (1913-1960) war ein algerischer Franzose, Widerstandskämpfer und Existenzialist, der mit moralischer Urteilskraft auf die Herausforderungen seiner Zeit reagierte. Er erhielt 1957 den Nobelpreis und gilt als bedeutender Moralist der französischen Literatur. Dieser Band bietet eine Auswahl ungekürzter Texte aus seinem umfangreichen Werk sowie eine Monographie über sein Leben.

Im Frühjahr 1944 lernen sie sich im besetzten Paris kennen: der Schriftsteller Albert Camus und die Schauspielerin Maria Casarès. Wenig später beginnt eine leidenschaftliche Liebesgeschichte, die anderthalb Jahrzehnte währt – bis zu Camus' tragischem Unfalltod am 4. Januar 1960. Welche Intensität diese Liebe hatte, welche Höhen und Tiefen sie durchlebte, das dokumentiert ausführlich und eindrucksvoll der Briefwechsel der beiden. „Schreib ohne Furcht und viel“, dieser Zuruf von Casarès wirkt wie ein Motto für ihre Korrespondenz. In einer höchst poetischen Sprache versichern sie einander ihre Liebe, tauschen sich aus über Alltägliches wie über die großen Ereignisse in Politik und Literatur. In Frankreich erschien dieser Briefwechsel im Jahr 2017 und wurde zur literarischen Sensation. In Deutschland erscheint er jetzt zum ersten Mal. Das Buch spiegelt Camus' unverstellte Stimme wie kaum eine andere Publikation des Autors. Unsere Ausgabe enthält ein Vorwort des Schriftstellers Uwe Timm, der in den 1970er Jahren seine Doktorarbeit über Albert Camus schrieb.

«Changer la vie, oui, mais non le monde, dont je faisais ma divinité.» Camus ne s'abstient pas de l'amour universel par lâcheté ou indifférence, mais par une "folie d'équité". À ceux qui cherchent un sens à la vie, il répond que nous ne sortons pas du ciel qui nous contient. Face à l'absurde, il affirme que la beauté du monde suffit à remplir le cœur humain. À ceux qui désirent la tyrannie, il prône l'amour des hommes avant les idées. Aux partisans de la haine, il oppose la gratitude. Pour les indignés qui s'endorment sur leurs contestations, il enseigne que la véritable exigence est l'opposée de la radicalité. Sa solitude n'est pas celle du misanthrope, et son combat n'est pas celui du révolutionnaire. Contrairement à ceux qui se complaisent dans l'inefficacité, les héros de Camus continuent à lutter, conscients que la bataille est toujours à recommencer. C'est dans la révolte que Camus trouve "l'intransigeance exténuante de la mesure", cherchant à préserver le monde. Au nom du courage, il se méfie des enragés. Camus traite le désespoir par l'idée qu'il n'est pas nécessaire d'espérer pour agir ; c'est le seul homme normal que je connaisse. (Raphaël Enthoven)

Albert Camus, der große Philosoph, Schriftsteller und Nobelpreisträger wäre im November 2013 hundert Jahre alt geworden. Die in diesem Band versammelten Essays "Hochzeit des Lichts" und "Heimkehr nach Tipasa", sind zeitlose Liebeserklärungen an seine Heimat Algerien, Hymnen auf die Sonne, das Licht und den Himmel über dieser einzigartigen Landschaft am Mittelmeer. Nirgends fühlte Camus sich so wohl wie an dem Ort seiner Kindheit, uns so nehmen diese beiden "Impressionen am Rande der Wüste" in seinem umfangreichen Werk eine Ausnahmestellung ein, erkennbar als Ausgangspunkt seines späteren Schaffens.

Ce livre est une oeuvre du domaine public éditée au format numérique par Norph-Nop. L’achat de l’édition Kindle inclut le téléchargement via un réseau sans fil sur votre liseuse et vos applications de lecture Kindle

Textanalyse und Interpretation mit ausführlicher Inhaltsangabe und Abituraufgaben.

Die Jubiläums-Anthologie beleuchtet die Lebenswelt von Antoine de Saint-Exupery und thematisiert Fliegen, Einsamkeit, menschliche Solidarität und den Kampf gegen Totalitarismus. Seine Prosatexte werden mit Werken von Zeitgenossen wie Camus, Lorca und Hemingway verglichen. Saint-Exupery wurde im Juni 2000 hundert Jahre alt.

"Caligula : C'est une vérité toute simple et toute claire, un peu bête, mais difficile à découvrir et lourde à porter.Hélicon : Et qu'est-ce donc que cette vérité, Caïus ?Caligula : Les hommes meurent et ils ne sont pas heureux.Hélicon : Allons, Caïus, c'est une vérité dont on s'arrange très bien. Regarde autour de toi. Ce n'est pas cela qui les empêche de déjeuner.Caligula : Alors, c'est que tout, autour de moi, est mensonge, et moi, je veux qu'on vive dans la vérité !"

„Wir wissen heute, dass es keine Inseln mehr gibt, dass die Grenzen sinnlos sind. Wir wissen, dass wir in einer Welt der konstanten Beschleunigung je nachdem zur Mitschuld oder zur Solidarität gezwungen werden. Was wir in den 40er Jahren gelernt haben, ist, dass die Beschimpfung eines Studenten in Prag gleichzeitig den Arbeiter in Clichy traf, dass das irgendwo an den Ufern eines mitteleuropäischen Flusses vergossene Blut dazu führte, dass ein Bauer aus Texas das seinige auf dem Boden jener Ardennen verlor, die er erstmals sah. Es gab und gibt auf dieser Welt kein einziges gesondertes Leiden, keine einzige Folter mehr, die sich nicht auf unseren Alltag auswirkte. Wir wissen also alle ohne den Schatten eines Zweifels, dass die neue Ordnung, die wir suchen, keine ausschließlich nationale, nicht einmal eine kontinentale und vor allem keine westliche oder östliche Ordnung sein kann. Es muss eine universale Ordnung sein.“

Albert Camus wurde am 7. November 1913 in ärmlichen Verhältnissen als Sohn einer Spanierin und eines Elsässers in Mondovi, Algerien, geboren. Von 1933 bis 1936 studierte er an der Universität Algier Philosophie. 1934 trat er der Kommunistischen Partei Algeriens bei und gründete im Jahr darauf das «Theater der Arbeit». 1937 brach er mit der KP. 1938 entstand sein erstes Drama «Caligula», das 1945 uraufgeführt wurde. Camus zog 1940 nach Paris. Neben seinen Dramen begründeten der Roman «Der Fremde» und der Essay «Der Mythos von Sisyphos» sein literarisches Ansehen. 1957 erhielt Albert Camus den Nobelpreis für Literatur. Am 4. Januar 1960 starb er bei einem Autounfall.Das Gesamtwerk von Albert Camus liegt im Rowohlt Verlag vor.

New cover for 978-2070323685 L'envers et l'endroit est le premier livre d'Albert Camus. Il paraît à Alger en 1937.À la fin de sa vie, Camus verra dans cette œuvre de jeunesse la source secrète qui a alimenté ou aurait dû alimenter tout ce qu'il a écrit. L'envers et l'endroit livre l'expérience, déjà riche, d'un garçon de vingt-deux ans : le quartier algérois de Belcourt et le misérable foyer familial dominé par une terrible grand-mère ; un voyage aux Baléares, et Prague, où le jeune homme se retrouve «la mort dans l'âme» ; et surtout, ce thème essentiel : «l'admirable silence d'une mère et l'effort d'un homme pour retrouver une justice ou un amour qui équilibre ce silence».

Es gibt Leidenschaftsverbrechen und logische Verbrechen. Der Strafgesetzbuch unterscheidet zwischen ihnen, recht bequem, durch die Vorsätzlichkeit. Wir befinden uns in der Zeit der Vorsätzlichkeit und des perfekten Verbrechens. Unsere Verbrecher sind nicht mehr die unbewaffneten Kinder, die die Ausrede der Liebe anführten. Sie sind im Gegenteil Erwachsene, und ihr Alibi ist unwiderlegbar: Die Philosophie kann für alles dienen, sogar um Mörder in Richter zu verwandeln. Mehr als 50 Jahre nach seiner ersten Veröffentlichung, mit den ideologischen Auseinandersetzungen und den existenziellen Fragen der Menschheit radikal aus den Fugen geraten, erhält dieses Buch eine besondere Dimension. Es ist nicht mehr möglich, Verbrechen gegen die Menschlichkeit zu ignorieren, gleich welche revolutionären Vorwände sie haben. Die Revolte entschuldigt nicht alles. So zeigt sich der von Camus vorgeschlagene Humanismus als grundlegend für diejenigen, die es vorziehen, die Menschen zu verteidigen, bevor sie abstrakte theoretische Systeme verteidigen.

«Je me souviens du moins d'une grande fille magnifique qui avait dansé tout l'après-midi. Elle portait un collier de jasmin sur sa robe bleue collante, que la sueur mouillait depuis les reins jusqu'aux jambes. Elle riait en dansant et renversait la tête. Quand elle passait près des tables, elle laissait après elle une odeur mêlée de fleurs et de chair.»

Les quatre Lettres a un ami allemand, écrites sous l'Occupation et destinées a des publications clandestines, expriment déja la doctrine de La peste et de L'homme révolté. Elles se placent sous l'invocation de Senancour qui, en une formule saisissante, avait résumé la philosophie de la révolte : «L'homme est périssable. Il se peut ; mais périssons en résistant, et si le néant nous est réservé, ne faisons pas que ce soit une justice !

Brigitte Sändig, born in 1944 in Dresden, studied Romance and German studies in Leipzig. She worked as a development aid worker in Algeria from 1970 to 1971 and completed her doctorate in 1973, followed by habilitation in 1990. From 1973 to 1991, she was a research associate at the Central Institute for Literary History at the Academy of Sciences, and from 1992 to 1995, she was part of the research focus on literary studies in Berlin. She held temporary professorships in French literature at universities in Trier and Osnabrück from 1994 to 1997 and served as a visiting professor at Penn State University in the USA. Since 1997, she has been a professor of Romance literary studies/French at the University of Potsdam. Her publications include works on Albert Camus, such as introductions to his life and work, studies on his impact during political division, and explorations of themes like autonomy and solidarity. She has edited works by Camus and other notable authors, and her research encompasses the reception history of literature, Francophone literature from Africa, and the role of humanity in 19th and 20th-century literature and philosophy. Sändig is a member of the Comité administratif of the Société des Études Camusiennes and the editorial board of the journal Présence d’Albert Camus. In 2012, she was appointed Chevalier dans l’Ordre des Palmes Académiques.

«Nichts wird den Menschen geschenkt, und das wenige, das sie erobern können, muss mit ungerechtem Sterben bezahlt werden. Aber nicht darin liegt die Größe des Menschen. Sondern in seinem Willen, stärker zu sein als die Conditio humana. Und wenn die Conditio humana ungerecht ist, hat er nur eine Möglichkeit, sie zu überwinden: indem er selber gerecht ist.»Diese berühmt gewordenen Essays, Briefe, Reden und Aufzeichnungen gehören zu den klassischen Texten der politischen Literatur. Sie zeigen einen Schriftsteller, der stets inmitten der Kämpfe und Kontroversen seiner Epoche stand.

"Wenn wir die Rechtsbrüche und die vielfältigen Mißbräuche zusammenzählen, von denen heute die Rede war, können wir den Tag voraussehen, da sich in einem Konzentrationslager-Europa nur noch Gefängniswärter auf freiem Fuß befinden." Essays über Spanien, Algerien und Ungarn, über Tyrannei und Freiheit, Terror und Revolte, in denen wir jene großartige Einheit von Ethos und Vernunft, von Lauterkeit und Klarsicht, von Integrität und Scharfsinn erfahren, die Camus eigen war.