Václav Jamek Knihy

Soubor fejetonů otištěných v Listech v letech 2005–2015. Původní texty ovšem autor doplňuje a rozvíjí Memorandech, v jakýchsi vysvětlivkách budoucím generacím, jež rozsahem někdy přesahují původní text. Knižní vydání se totiž podle jeho názoru musí vyrovnat s tím, že útvar daného žánru je „časový a příležitostný, často komentuje jevy a události, které jsou v danou chvíli čtenářům srozumitelné i v narážce, ale které se postupně z povědomí vytratí, a po deseti letech už nemusí být zřejmé, čím to chce autor své čtenáře vlastně pobavit, případně dopálit“. Naplnění tak dochází autorovo přesvědčení, že fejeton je vlastně poddruh eseje. „A ke všemu se pak zjevil subjekt další, nečekaný,“ do textu začal škodolibě zasahovat autorův „inexistenciální souput¬ník Eberhardt Hauptbahnhof, kdysi básník závratných nížin, leč ani to mu nebylo dost ubohé“.

Jacques Prevel, Gilberte H. Dallasová, Gérald Neveu, Stanislas Rodanski, Roger-Arnould Rivière, Jean-Pierre Duprey, Francis Giauque, Jean-Philippe Salabreuil – básníci zahrnutí v této antologii se v mnoha ohledech pohybují na okraji. Zcela vědomě nebo i proti své vůli stojí stranou společnosti, někteří z nich i stranou vlastního života. Smrt je dostihuje záhy, zvaná i nezvaná. Poezie je pro některé z nich také jen okrajová, pro jiné natolik nezbytná, že jim začíná s jejich životem splývat. Vždy je to ale poezie mezní zkušenosti, protrpěná, málokdy hravá, v tom nejsyrovějším významu slova existenciální. Často se opírá o surrealistické postupy, ale nikdy nezůstává u pouhých automatických hříček. Šílenstvím, nemocí nebo tichou, vše rozežírající nudou stržené životy vždycky prosvítají ze dna veršů.

Literatura, homosexualita, AIDS Průkopnická práce známého spisovatele s podtitulem Literatura, homosexualita, AIDS je mistrným esejem, seznamujícím českou veřejnost poprvé zevrubně se staletými dějinami vztahu mezi homosexualitou a literaturou s přihlédnutím k dnes palčivému problému AIDS. Jde o základní dílo, s nímž by se měl seznámit každý, kdo se zajímá o problematiku homosexuality vůbec. Kniha vychází jako první svazek nové edice Svazky úvah a studií.

Vtipné úvahy směřující ke správnému používání češtiny v různých situacích a na všech společenských úrovních.

Obsáhlý výbor z esejistického a publicistického díla Václava Jamka (* 1949), jednoho z nejvýznamnějších současných českých spisovatelů, vynikajícího překladatele z francouzštiny, nositele literární ceny Medici. Kniha Duch v plné práci shrnuje prakticky všechny Jamkovy česky psané eseje a články z let 1977–2003: monografické i souhrnné studie o francouzské literatuře, přednášky, literární kritiky, kulturně-politické stati, drobné články, polemiky, fejetony a rozhovory. Čtenář v ní nalezne mimo jiné stati o A. Camusovi, J. Genetovi, F. Kafkovi, H. Michauxovi, V. Nabokovovi, G. Perecovi, B. Vianovi, francouzských židovských autorech, studii o homosexualitě v literatuře a přehled současného francouzského románu. Kniha je doplněna zevrubnou ediční poznámkou, jmenným rejstříkem a úplnou bibliografií Jamkova díla.

Humorná kniha o setkání dvou podivínských bláznivých ochmelků s technicky vyspělým a suchopárným „ufonem“ Hmotou. Text doplňují ilustrace Vladimíra Renčína. Ke dvěma starým Bourboňanům, kteří vzdorují příchodu moderních vymožeností do rodné vsi, zavítá mimozemšťan z planety, kde neexistuje radost ze života a jeho prostých darů. Výměnou za zelňačku, rajský požitek pro racionální obyvatele vzdáleného Oxu, plní staříkům různá pošetilá přání, čímž jim pouze komplikuje život. Ani návrat milované nebožky ženy, ani příval zlaťáků neulehčí oběma kumpánům v jejich starostech. Za rozpadajícími se barabiznami staříků se má budovat zábavní park - jako by nestačilo, že je cizáčtí "chalupáři" už tak dost obtěžují svou hlučnou přítomností. Dědové se mají přestěhovat do domova důchodců, a to je představa, se kterou se nemohou smířit... Část nákladu brožovaná.

Když Krkavčí múza vyšla v roce 1992, kritika ji označila za knihu „rozlišování a generačního vymezování“. Je to introspektivní esej, plná pochybností o smyslu literatury v postbaudelairovské epoše, kdy beletrie ustupuje médiím a virtuálním realitám. Autor se vyznává z pocitu nepatřičnosti a nesounáležitosti s okolím, v němž by bylo nejvhodnější mlčet. Hlavním důvodem pro takové nasměrování k mlčení je devalvace literárního poselství v moderní a postmoderní době, kdy básník píše pro úzký okruh čtenářů a nemůže se opřít o objektivní literární kritiku. Jeho slovo přestává být veřejnou záležitostí a literatura se stává labyrintickým útvarem, hermetickou uzavřeností. Jamek si uvědomuje potřebu navrátit básníka do veřejné obce a učinit jeho řeč znovu srozumitelnou. Oživuje baudelairovský paradox zavrženosti a prokletosti básníka, který může vymanit řeč z devalvace a „znovu vynalézt knihtisk“. Autorova zkušenost z totality se promítá do jeho pohledu na současný diktát ekonomického barbarství. Jamek zdůrazňuje, že psaní je jednou z mnoha lidských činností, a i když je jeho přístup dualistický, je si vědom nebezpečného rozhraní mezi intelektuálem a umělcem.

Publikace obsahuje texty ze semináře Centra pro ekonomiku a politiku z 9. ledna 2010 a několik dalších doplňkových textů. Jsou zde také přetištěny úryvky z díla Alberta Camuse.

Román Jeseň v Pekingu je o tom, ako uprostred púšte Angel zúfalo miluje Skalku a Skalka je pohltená milovaním s Anetom. Tiež o tom, na koľ kých husiach stojí modlitba a ako sa pustovník uprostred púšte nezaobíde bez ružovej černošky. Dozvieme sa, prečo sa neoddá liečiť stoličku a prečo sú archeologickými nálezmi zásadne len črepiny. Naučíme sa tiež, ako sa uprostred púšte stavia železnica aj lietadlo, čo sú to ňavky a čo nie sú glény. Je teda prečo čítať. Uprostred púšte. Vianova kreativita je úzko spojená s jeho vedomím absurdity sveta. Neúprosné zákonitos ti sveta ponajprv básnicky eufemizuje a preko náva odviazanou fantáziou, postupne však svoje postavy konfrontuje s krutou logikou života. Tak sa roztopašné rozprávanie, v ktorom je všetko oslobodzujúco možné, mení na znepokojujúcu grotesku o tom, ako zlyhávajú všetky nádeje na šťastie, či už ich človek vkladá do techniky, vedy, viery alebo iného človeka.

Svazek obsahuje autorovy verše z let 1972-1983.

Querelle of Brest was first published anonymously in 1947 and limited to 460 numbered copies. It is set in the midst of the port town of Brest, where sailors and the sea are associated with murder. Its protagonist, Georges Querelle, is a bisexual thief, prostitute, and serial killer who manipulates and kills his lovers for thrills and profit. The novel formed the basis for Rainer Werner Fassbinder's last film, Querelle (1982)

René Crevel (1900–1935) gehörte zum Kern der surrealistischen Gruppe, in der er vor allem für die Erforschung traumähnlicher Zustände bekannt wurde. „Wie jemand mit blauen Augen geboren wird, wurde er als Rebell geboren,“ schrieb Philippe Soupault über ihn. André Breton bemerkte: „In seinem schönen, jugendlichen Blick, in dem Zauber, den er ausstrahlt, in den Ängsten und der Herausforderungsbereitschaft, die in ihm ebenso leicht erwachen… über allem steht die Angst.“ Im Gegensatz zu den meisten Surrealisten verfasste Crevel nur eine Handvoll Gedichte und erkannte das Prinzip des automatischen Schreibens nicht an. Seine Genres waren eine Art Roman und Essay, von Selbstreflexion bis zu Pamphleten, die sein starkes politisches Engagement widerspiegeln. 1935, als er während des antifaschistischen Kongresses der Schriftsteller einen Streit zwischen Surrealisten und der sowjetischen Delegation nicht schlichten konnte, beging Crevel Selbstmord. „Mein Körper und ich“ aus dem Jahr 1925 ist ein erstes Bilanzbuch, das in einer Zeit entstand, als er sich vorübergehend von den Surrealisten abwandte und sich der ausklingenden Dada-Bewegung anschloss. Es ist ein direktes Nachdenken über das eigene Leben, das alle Ausweichmanöver hinter sich lassen will. Surrealistisch ist es vor allem in dieser Ehrlichkeit und im Fokus auf die Ganzheit des Menschen sowie auf die wesentliche Rolle seiner Körperlichkeit.

Combining inventive fiction and autobiography in a quite unprecedented way, Georges Perec leads the reader inexorably towards the horror that lies at the origin of the post-World War Two world, and at the crux of his own identity.

In ''The Fetishist,'' a collection of 14 widely different short texts, Mr. Tournier demonstrates what a literary artist can do in the concentrated form of the story, tale or novella. Whether he stylizes a concrete situation or derives plots from an abstract idea (he shuttles back and forth between the two formulas), Mr. Tournier produces dramatic narratives whose impact is directly related to the economy of means. The ''knot of hatred'' that leads a dwarf to kill the beautiful woman whose lover he has become, the obsession with women's underwear that leads the fetishist to acts of violence, the lethal artistic experiments of the photographer - these are some of the situations Mr. Tournier exploits to illustrate how the literary craft can at the same time project and tame an omnipresent irrationality.

Jules arrives from Austria in belle poque Paris, where he is befriended by Jim. Together they embark upon a riotously Bohemian life, full of gaiety, color and bustle. And then there is Kate, the enigmatic German girl with the mysterious smile. Capricious, untamed and curiously innocent, Kate steals their hearts in turn, and so begins the moving and tender story of three people in love, with each other and with life. Francois Truffaut, whose film of the novel is one of cinema's greatest achievments, has called Jules et Jim "a perfect hymn to love." Henri-Pierre Roch devoted his life to the arts, numbering Duchamp, Brancusi, Braque, Satie and Picasso amongst his closest friends. Jules et Jim, an autobiographical novel, was originally published in France in 1953 and was followed by Deux Anglaises et le Continent, which Truffaut also made into a film. "A delightful account of people sharing and unsharing each other."?Times Literary Supplement

An amnesic protagonist embarks on a quest for self-discovery, journeying from the idyllic landscapes of Polynesia to the historic streets of Rome. Through this exploration, the narrative delves into themes of memory, identity, and the search for belonging. Patrick Modiano, a Nobel Prize-winning author, weaves a compelling tale that captures the essence of human experience and the elusive nature of personal history.

Rok s ostatními sirotky, próza na pomezí autobiografie a románu, vychází z dávného autorova záměru rekapitulovat krátké údobí, které musel ve svých dvanácti letech prožít v dětském domově. Práce s časem tu představovala literární výzvu. Bylo zapotřebí skloubit tři časové roviny - čas dětství a dva momenty a dvě perspektivy, v nichž byl potom text sepsán: mládí, kdy autor opustil první pokus ve stavu torza, a stáří, kdy se rozhodl knihu dopracovat, ale včlenit do ní i zlomky z mládí. Dílo tak jako by mělo dva autory, ale současně přece jenom jednoho. „Chci vyprávět o tom, jak jsem se naučil smát,“ říká autor hned v první větě knihy; a jde o smích sebeobranný, který je pro bezmocného nástrojem vzpoury. Do mysli dítěte se zároveň s probuzením těla téměř nepozorovaně vkrádá mravní uvědomění, jehož výsledkem je nakonec stupňující se nesouhlas se světem, deziluze z dospělosti a pobouření. Osiřelost a život v dětském domově, který je v knize vylíčen, ne krutý, ale bez lásky, působí jako svého druhu urychlovač, který činí vnímání věcí ostřejším. Dítě začíná chápat, že vzdor je vlastně vůlí nenakazit se zmarem a trvat na vlastním životě. Vydáno s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky.

Obsáhlý román s hlavním hrdinou, chlapcem Theem, jeho lidské a názorové zrání, příběhy lidí a lidiček z předměstí Belfordu před 2. světovou válkou

První český překlad vrcholného básnického díla francouzského básníka, povoláním lékaře, vychází k stému výročí jeho narození. Doslov „Básník hýřící rovnováhou“ napsal Václav Jamek.

Monografie s ukázkami z výtvarného díla malíře Zdeňka Sklenáře, vydaná k jeho pětasedmdesátinám.

Z francouzských originálů Le Vin Paris (Gallimard 1947), Le Nain (Gallimard 1954), Le Passe-Muraille (Gallimard 1943), a Derriere chez Martin (Gallimard 1938) přeložila Jarmila Fialová, z francouzských originálů En arriere (Gallimard 1950) přeložila Marie Janů. Doslovem opatřil Václav Jamek. Výbor z povídkové tvorby Marcela Aymého představuje autora u nás známé Zelené kobyly v poněkud jiném, plnějším světle: v celé šíři jeho osobité literární výpovědi, vyklenuté mezi póly moderní fantastické nadsázky či satiricko-archaizujícího humoru.

Jedná se o dvojjazyčné vydání poezie Suzanne Renaud v překladu Bohuslava Reynka. Kniha obsahuje všechny básně Suzanne Renaud, které Bohuslav Reynek přeložil do češtiny, včetně několika studií v češtině a francouštině a několika překladů Reynkových básní do francouštiny.

Vaclav Jamek qui vit à Prague a écrit cet essai sur lui-même directement en français. Il y parle de son inaptitude fondamentale au bonheur, de sa propension à ce qu'il appelle "l'exaspération féconde". Il dit également sa situation inconfortable de citoyen d'un pays toujours en porte-à-faux dans l'histoire, ses déboires d'homosexuel, ses séjours en France, pour laquelle il n'est pas tendre. Mais ce sentiment tragique de la vie n'étouffe pas la veine comique et dérisoire si typique de la culture tchèque.