Bookbot

Flagelantská civilizace

Hodnotenie knihy

Viac o knihe

Autor charakterizuje svůj titul jako bohatý výběr námětů k přemýšlení z různých oblastí života. Zkoumá, proč je západní civilizace označována jako flagelantská, tedy sebemrskačská, a upozorňuje na tendenci nemilosrdné sebekritiky, která se však nevztahuje na jiné kultury. I když si je vědom hanebností evropské historie, zdůrazňuje, že pozitivní aspekty převažují, například více zachráněných životů než zmařených. Kritizuje rasismus jako hřích Západu, který však nachází i v jiných kulturách. Dále se zaměřuje na názory, které přisuzují vinu společnosti a odmítají nenávist, přičemž upozorňuje na přirozenost negativních emocí v reakci na bestiální činy. Kritizuje také „neomezený“ liberalismus a relativismus, zejména v kontextu školní výchovy, která postrádá souvislý soubor mravních norem. V souvislosti s relativismem se zabývá otázkami pravdy a jejích různých typů. Jak autor uvádí, provokace bývá nejúspěšnější výzvou k přemýšlení, a on se této metodě rozhodně nevyhýbá. Považuje za úspěch, pokud se mu podaří vyprovokovat alespoň pár dogmatických myslí k zamyšlení.

Vydanie

Nákup knihy

Flagelantská civilizace, Jiří Krupička

Jazyk
Rok vydania
Túto kópiu už nemáme.
alebo
Zobraziť dostupné vydanie

Platobné metódy

3,9
Veľmi dobrá
16 Hodnotenie

Tu nám chýba tvoja recenzia

Jazyk
česky
Vydavateľ
Hynek
Série
Zbierka
Puls
Hodnotenie
3,9 z 5
Anotácia
Autor charakterizuje svůj titul jako bohatý výběr námětů k přemýšlení z různých oblastí života. Zkoumá, proč je západní civilizace označována jako flagelantská, tedy sebemrskačská, a upozorňuje na tendenci nemilosrdné sebekritiky, která se však nevztahuje na jiné kultury. I když si je vědom hanebností evropské historie, zdůrazňuje, že pozitivní aspekty převažují, například více zachráněných životů než zmařených. Kritizuje rasismus jako hřích Západu, který však nachází i v jiných kulturách. Dále se zaměřuje na názory, které přisuzují vinu společnosti a odmítají nenávist, přičemž upozorňuje na přirozenost negativních emocí v reakci na bestiální činy. Kritizuje také „neomezený“ liberalismus a relativismus, zejména v kontextu školní výchovy, která postrádá souvislý soubor mravních norem. V souvislosti s relativismem se zabývá otázkami pravdy a jejích různých typů. Jak autor uvádí, provokace bývá nejúspěšnější výzvou k přemýšlení, a on se této metodě rozhodně nevyhýbá. Považuje za úspěch, pokud se mu podaří vyprovokovat alespoň pár dogmatických myslí k zamyšlení.