Bookbot

Vnímání - esej o smyslově vnímatelném

Hodnotenie knihy

Viac o knihe

Vnímání (vnímatelnost) je stěžejní kategorií autorova studia. Ve své eseji se mimo jiné odvolává na Jana Patočku, nesouhlasí zcela s husserlovsko-fenomenologickým výkladem s odkazem na jeho nedostatky a dílo prakticky ukončuje přes bergsonovské ztotožnění s procesem poznání jako pokračování Husserlovy perspektivy až nakonec ke vztahu "vnímání a pohyb", k čemuž v podstatě od začátku směřoval. V úvodu Barbaras píše: "Vnímání se tedy charakterizuje dvojí dimenzí. Na jednu stranu představuje určitý způsob ke skutečnosti, tak jak je v sobě samé; při vnímání nemám ani na okamžik pocit, že bych měl co do činění s nějakým dvojníkem či obrazem věci: jsem naopak přesvědčen, že objevuji skutečnost předcházející mému pohledu, takovou, jaká byla před tím, než jsem ji vnímal. Na druhou stranu má ovšem vnímání smyslovou povahu, což znamená, že je mým vnímáním: je tím, čím zakouším skutečnost já... V bezprostřední zkušenosti tedy souběžně existují dvě protichůdné evidence: k vnímání dochází tam ve světě, a současně probíhá ve mně;"...

Nákup knihy

Vnímání - esej o smyslově vnímatelném, Renaud Barbaras

Jazyk
Rok vydania
2003
product-detail.submit-box.info.binding
(zošitová)
Akonáhle sa objaví, pošleme e-mail.

Platobné metódy

3,0
Dobrá
1 Hodnotenie

Tu nám chýba tvoja recenzia

Titul
Vnímání - esej o smyslově vnímatelném
Jazyk
česky
Vydavateľ
Filosofia
Rok vydania
2003
Väzba
zošitová
ISBN10
8070071532
ISBN13
9788070071533
Série
Prvé vydanie
1994
Pôvodný názov
La perception (Essai sur le sensible)
Hodnotenie
3 z 5
Anotácia
Vnímání (vnímatelnost) je stěžejní kategorií autorova studia. Ve své eseji se mimo jiné odvolává na Jana Patočku, nesouhlasí zcela s husserlovsko-fenomenologickým výkladem s odkazem na jeho nedostatky a dílo prakticky ukončuje přes bergsonovské ztotožnění s procesem poznání jako pokračování Husserlovy perspektivy až nakonec ke vztahu "vnímání a pohyb", k čemuž v podstatě od začátku směřoval. V úvodu Barbaras píše: "Vnímání se tedy charakterizuje dvojí dimenzí. Na jednu stranu představuje určitý způsob ke skutečnosti, tak jak je v sobě samé; při vnímání nemám ani na okamžik pocit, že bych měl co do činění s nějakým dvojníkem či obrazem věci: jsem naopak přesvědčen, že objevuji skutečnost předcházející mému pohledu, takovou, jaká byla před tím, než jsem ji vnímal. Na druhou stranu má ovšem vnímání smyslovou povahu, což znamená, že je mým vnímáním: je tím, čím zakouším skutečnost já... V bezprostřední zkušenosti tedy souběžně existují dvě protichůdné evidence: k vnímání dochází tam ve světě, a současně probíhá ve mně;"...