Ohnivá brána

Jsou knihy, které čtete. A pak jsou tu knihy, které prožíváte. Pekelná brána patří jednoznačně do té druhé kategorie. Jak už tu někdo zmínil, když vyrazily vpřed semknuté řady spartských bojovníků, neběhal mráz po zádech jen jejich nepřátelům.. běhal i mně. Autor má neuvěřitelnou schopnost vtáhnout vás přímo doprostřed dění, mezi štíty, kopí a rytmus pochodujících nohou. A vy necítíte jen napětí bitvy, ale i tíhu brnění, prach, krev a neodvratnost osudu. Bitva u Thermopyl je sice vyvrcholením románu, ale skutečná síla knihy leží v tom, co jí předchází. Steven Pressfield nevytváří jen válečný epos, on vykresluje celý spartský národ, jejich systém výchovy, drsný výcvik, disciplínu a cestu, která z chlapců dělala nepřekonatelné válečníky. Je to svět "extra macho" mužů, ale ne prázdně drsný. Naopak. Autor ukazuje bratrství, oddanost, čest a oběť. Ukazuje, že Sparta nebyla jen o boji, ale o způsobu života, kde jedinec neznamenal nic bez celku. Každá postava tu působí živě, opravdově a lidsky - i přes svou tvrdost. Autorův styl je silný, úderný a přitom překvapivě poetický. Nepotřebuje laciná gesta ani patos. Síla příběhu vychází z atmosféry, z postupného budování napětí a vědomí, že víte, jak to celé skončí.. a přesto doufá. Tohle není jen historický román. Je to kniha o odvaze, oběti, loajalitě a smíření se smrtí. O tom, co znamená stát pevně, i když víte, že nemůžete vyhrát.