Kapitoly z dějin politické filosofie v českých zemích 17. století

Viac o knihe

Kniha analyzuje příspěvky k politické filosofii z protestantské a katolické strany v českých zemích 17. století. První část se zaměřuje na protestantské spisy před rokem 1620, jejichž autoři, jako Georg Erast Tschernembl a Jan Jesenský, byli účastníky stavovské revolty a navázali na myšlenky kalvínských monarchomachů, obhajující odpor proti katolickému vladaři. J. A. Komenský, ačkoli se primárně nezaměřoval na politiku, v rámci svého díla zmiňuje politická témata, která předznamenávají osvícenecké tendence. V pobělohorské době se myslitelé v českých zemích zabývali otázkou existence tzv. filosofického hříchu, což je prohřešek proti přirozenému zákonu, i bez existence Boha. Tento problém položil základy pro rozvoj sekularizovaných podob přirozenoprávní teorie. Autoři ukazují, že učenci jako Rodrigo de Arriaga a Jan Caramuel z Lobkovitz se přiklonili k myšlence filosofického hříchu, která byla v roce 1690 prohlášena církevními úřady za bludnou. Dále se věnují počátkům teoretické reflexe národnostní otázky, jak ji zachycují františkán Bernhard Sannig na německé straně a Bohuslav Balbín na české.