Recenzia obsahuje spoilery.
Oukeej. Intenzivní. Moc dobře si z doby mýho půlročního kolečka po doktorech a hledání důvodu problému pamatuju, jak ponižující a nepříjemný to jen kvůli přístupu doktorů je. Celá anabáze kolem nemoci a těla mě tím pádem zaujala nejvíc a vlastně mě fascinovalo, jak se ta nenávist a vztek propsala do Moniky, která toho vlastně zas tak moc neprovedla. Mě na Medůze i Sprnech nejvíc oslovuje, jak je to strašně real a očividně psaný někym, kdo má sociologicky vzato stejnou životní zkušenost - fyzický kulisy každýho dne, mediální prostor, prahu, ty samý doktory s těma stejnejma kecama, ty samý proklamace, že si za to oběť vždycky může sama, povrchní toxicitu mezilidskejch vztahů, ... Trošku mě sere konec, nemám tyhle otevřený moc ráda.