Bookbot

Útěcha z filosofie

Hodnotenie knihy

Parametre

  • 108 stránok
  • 4 hodiny čítania

Viac o knihe

Podle vzoru posledního Římana Boetia (jehož osud také přirovnává ke svému) chce E. Rádl zanechat filozofický odkaz, který u něj mimo jiné znamená odklon od přírodních věd (svůj dřívější zájem o přírodní vědy charakterizuje v práci jako uváznutí). Kniha se zabývá různými filozofickými tématy a má často poznámkový nebo glosující charakter. Je živá stylem a bohatá na myšlenky a co se týče konstrukce kapitol, pak nám někdy připomínají Hegelovu Fenomenologii ducha. Čtení v zamyšleních E. Rádla (který byl jinak žákem i souputníkem T. G. Masaryka) je obsahem aktuální i pro dnešek. Příklon k Aristotelovi, kterého považuje za největšího filozofického ducha, zcela jasně prozrazuje jeho předchozí exaktní zaměření. V této souvislosti nás však může překvapit, že si zachovává odstup k renezanci (je v ní mnoho nahodilostí) a naopak s respektem vzhlíží ke středověku, jehož jsme, podle Rádlova přesvědčení, přímými dědici.

Nákup knihy

Útěcha z filosofie, Emanuel Rádl

Jazyk
Rok vydania
2000
product-detail.submit-box.info.binding
(pevná),
Stav knihy
Poškodená
Cena
6,73 €

Platobné metódy

3,7
Veľmi dobrá
47 Hodnotenie

Tu nám chýba tvoja recenzia

Jazyk
česky
Vydavateľ
Votobia
Rok vydania
2000
Väzba
pevná
Počet strán
108
ISBN10
8071983993
ISBN13
9788071983996
Série
Hodnotenie
3,7 z 5
Anotácia
Podle vzoru posledního Římana Boetia (jehož osud také přirovnává ke svému) chce E. Rádl zanechat filozofický odkaz, který u něj mimo jiné znamená odklon od přírodních věd (svůj dřívější zájem o přírodní vědy charakterizuje v práci jako uváznutí). Kniha se zabývá různými filozofickými tématy a má často poznámkový nebo glosující charakter. Je živá stylem a bohatá na myšlenky a co se týče konstrukce kapitol, pak nám někdy připomínají Hegelovu Fenomenologii ducha. Čtení v zamyšleních E. Rádla (který byl jinak žákem i souputníkem T. G. Masaryka) je obsahem aktuální i pro dnešek. Příklon k Aristotelovi, kterého považuje za největšího filozofického ducha, zcela jasně prozrazuje jeho předchozí exaktní zaměření. V této souvislosti nás však může překvapit, že si zachovává odstup k renezanci (je v ní mnoho nahodilostí) a naopak s respektem vzhlíží ke středověku, jehož jsme, podle Rádlova přesvědčení, přímými dědici.