Společenské proměny v čase socialistického experimentu

Viac o knihe

Studie rozšiřuje pohled na zkoumané období o podrobnější anatomii fungování společnosti z hlediska vztahu mezi mocí a občany. I přes mobilizaci souhlasu a manipulaci s obyvatelstvem existoval rozdíl mezi chtěnou a skutečnou kontrolou moci. Po druhé světové válce zůstaly naděje obyvatelstva na demokratické uspořádání nenaplněné, což otřáslo legitimitou vládní moci. V důsledku sociálních protestů a obav z napětí byla politická reprezentace po roce 1953 nucena přejít k ekonomickým a sociálním kompromisům. Odpovědí na neorganické zásahy do sociálních systémů a omezení suverenity sociálních institucí byla kritika a neposlušnost jejich aktérů. Monopolní moc musela reagovat politickými ústupky. Nejvážnější reakcí na neudržitelnost centrální regulace a změny ve složení obyvatelstva bylo formování reformního projektu v 60. letech. Široká podpora reforem občanským hnutím a vznik konsenzu mezi vedením a společností umožnily rozvinout reformní program do podoby nového systému. Porážka občanského hnutí ukončila experimentování se socialismem, po němž bylo možné systém měnit pouze zvláštní, „revoluční“ cestou.