Bohumil Černík Poradie kníh (chronologicky)
Známy švajčiarsky spisovateľ prichádza na predstavenie svojej knihy do USA. Pri jednom z mnohých interview sa zoznámi s mladou Američankou Lynn. Vytvorí sa medzi nimi krehký ľúbostný vzťah, určovaný vedomím dočasnosti, a možno preto taký slobodný a úprimný. Stretnutie zjavne obidvom dá podnet na prehodnotenie vlastného života, na uvedomenie si omylov a potreby pokúsiť sa urobiť čosi závažné pre svoju budúcnosť. Spisovateľ odchádza domov a vytvorí toto intímne, nežné dielko, v pamäti skladá každý kamienok svojej americkej mozaiky - prechádzky na južnom cípe Long Islandu s indiánskym názvom Montauk, víkendový rozlúčkový pobyt na osamelej pláži, dni v pestrom, dôverne známom veľkomestskom New Yorku, odpočinok v Central Parku - všetky tieto chvíle s príťažlivou, žensky múdrou Lynn sa mu stávajú podnetom na spomienky na vlastný život, na stretnutia s inými ženami, na svojich blízkych, na skromné začiatky i rodiacu sa spisovateľskú slávu. Montauk je útekom od doterajších autorových tém - straty identity a izolácie. Cez zrelý ľúbostný vzťah, otvárajúc svoje vnútro mladej žene, sa jeho rozprávanie stáva najmä pokusom o pochopenie seba samého.
Vzpomínka na otce P.F.Říhu, který působil ve farnosti Nové Hrady u Skutče, svědectví lidí, kteří se s ním stýkali nebo byli ve vězeních. V této knížce bylo použito vlastnoručně psaných zápisků pana děkana Říhy, jako korespondence s různými lidmi, soudních spisů. Dále svědectví dosud žijících kněží, kteří se s ním stýkali nebo byli ve vězeních.
Dies ist die Geschichte Jirmijahs aus Anathot, des Propheten Jeremias also, aber es ist zugleich ein Meneteckel, ein Mahnwort gegen alle unverantwortlich herrschende Gewalt. Franz Werfel hat den Roman vom Leben und Leiden des großen Propheten eingebettet in eine Rahmenhandlung aus der Zeit der Entstehung des Romans, 1936, und ihn damit weit über das religiöse Thema hinausgehoben; er hat – der als Imperativ wirkende Titel verdeutlicht das – in einer Zeit totalitärer Herrschaft in Deutschland einen verschlüsselten Aufruf verfaßt, Widerstand zu leisten, aufzubegehren gegen die Staatsgewalt, gegen Selbstsicherheit und Selbstzufriedenheit der Mächtigen.So gesehen wird der Nebukadnezar des Romans leicht mit Adolf Hitler vergleichbar, werden die Leiden Jeremias’ als die der Juden Deutschlands verstanden, wird die Zerstörung Jerusalems und des Tempels 586 v. Chr. als apokalyptisches Bild für die Zukunft Europas zur Zeit des Nationalsozialismus erkennbar. Werfel reagierte mit diesem Bekenntnis aber auch zugleich auf Vorwürfe gegenüber seiner, des Juden, offen geäußerter Sympathie für das katholische Christentum wie gegenüber der Tatsache, daß er zu den Aktivitäten der neuen Machthaber in Deutschland lange geschwiegen hatte.
V autě před nočním barem je nalezen mrtvý muž. Na základě této události autor fabuluje různé příběhy a situace. Objektem vypravěčských rovin je vždy jedinec, který se stylizuje do různých rolí, mění svou identitu jako by vybíral šaty. Právě mnohotvárnost vypravěče, ne děj, je hlavním tématem díla. Doslov: Růžena Grebeníčková
Experimentální divadelní hra, mísící několik rovin vyprávění, obzvláště časových. Jádro děje se odehrává v Číně za císaře ***, který svůj stát dovedl k vrcholu moci a zbývá mu jen vypořádat se s posledním protivníkem – disidentem, skrývajícím se pod pseudonymem Hlas lidu a zesměšňujícím tyrana satirickými verši. Hra s mírnými rysy publicistiky a výraznými zcizovacími efekty se vymezuje vůči „starému“ způsobu tvoření dějin (vrcholícímu druhou světovou válkou) spočívajícímu v agresivním uzurpování moci. Vzhledem k množství úvahových dialogů a vstupů postav z různých dob (průvodcem dějem je současný intelektuál) i literárních děl (Don Juan, Brutus...) má drama částečně podobu agitujícího eseje. Byť dramatickou rovinu neztrácí. Název hry poukazuje na jev provázející mocenské tvoření dějin, a to potřebu konzervovat dosažený stav, zamezovat dalšímu vývoji a uchovat si „své jisté“. Frisch čínskou zeď (coby symbol) ironizuje jako marný pokus oportunisticky zastavit čas.
Modelová hra švýcarského dramatika reflektuje antisemitismus (a skrze něj všeobecnou lidskou malost vedoucí k nenávisti). Je příběhem nežidovského mladíka, jehož všichni pokládají za Žida a který nakonec bere na sebe k hanbě všech úděl štvance znamenající smrt. Hra je sondou do komunity,která vlastní zbabělost a mravní ubohost ventiluje skrze nenávist k nezapadajícímu jedinci. Zároveň živě zobrazuje, jak je takový člověk, vystavený všeobecné nespravedlnosti, tímto nelidským nátlakem vnitřně lámán a ničen.
Román německého spisovatele řeší problém „zločinu a trestu“ na příběhu soudního rady Sebastiana, který se v mládí dopustil z řevnivosti těžkého provinění na nadaném spolužákovi a je pak stíhán výčitkami svědomí. Hluboká psychologická analysa, připomínajíci velké umění Dostojevského a Gogola, a mistrné zachycení školského prostředí činí z románu jedno z vrcholných autorových děl. Předmluvu napsal Eduard Goldstücker.
