Søren Kierkegaard Knihy

Ďalšie z diel veľkého dánskeho mysliteľa, predchodcu filozofie existencializmu, zachytáva proces utvárania subjektu, osobnosti a jej smerovanie k dokonalosti. Čitateľovi pred očami defilujú rozličné možnosti a spôsoby, ako sa stať naozajstnou osobnosťou, ako myslieť a žiť, ako si zvoliť tomuzodpovedajúci životný postoj a názor.

Kierkegaardova kniha o zúfalstve chce čitateľovi zasiahnuť do života. Chce sa ho dotknúť na citlivom mieste, vyrušiť a vyprovokovať ho. Kierkegaard predstavuje zúfalstvo ako chorobu ducha a tvrdí, že je oveľa rozšírenejšie, než si bežne myslíme. Zúfalstvo je stav vnútornej nerovnováhy a nezmyselnosti, je to stav, v ktorom človek nie je sám sebou. Vlastné zúfalstvo si často neuvedomujeme, utekáme pred ním a tvárime sa, že neexistuje. Lenže zúfalstvo je prítomné, niekedy v menšej, inokedy vo väčšej miere. Iba výnimočne sa stáva, že človek vôbec nie je zúfalý a dosiahol stav vnútornej rovnováhy a sebaprijatia. Kierkegaard predstavuje široké spektrum podôb zúfalstva: ukazuje, ako človek nechce byť sám sebou alebo ako chce byť sám sebou nezmyselným spôsobom. Ukazuje, ako nás ničí naša povrchnosť, rojčenie, strach, úzkoprsosť, uzavretosť či vzdor. Vykresľuje komické i démonické podoby zúfalstva. Zúfalstvo však môže človeku aj pomôcť. Vďaka nemu môže odhaliť to, kým je, spoznať svoju duchovnú vznešenosť. Priznať si vlastné zúfalstvo je prvým krokom k tomu, aby sme sa mu vzopreli a prekonali ho. Kierkegaardova kniha bola preložená do mnohých jazykov a zaznamenala svetový ohlas, veľký úspech mala napríklad v Nemecku, USA a Japonsku.

Reprezentatívne vydanie prináša jednu z ústredných prác kultového dánskeho filozofa 19. storočia Sørena Kierkegaarda. Je súčasťou filozofickej trilógie, ktorá v podstatnej miere ovplyvnila vývin moderného myslenia a otvorila témy – neskôr na ne nadviazal existencializmus. Spis Buď – alebo vyvolal veľký ohlas už v čase svojho vzniku a ani po viac ako poldruha storočí nestratil na čitateľskej príťažlivosti. Znepokojujúca a nejednoznačná konfrontácia estetického a etického životného postoja prináša množstvo rôznorodých podnetov aj pre súčasníkov. Kierkegaardove úvahy o ľudskej existencii a etike neostávajú v akademickej, všeobecnej rovine. Stávajú sa pálčivo subjektívnymi a nechýba im silný osobný a osobnostný rozmer.

S odstupom necelých dvoch rokov po Zvodcoch denníka predstavujeme Bázeň a chvenie, ďaľšie závažné dielo z tvorby dánskeho filozofa Søren Kierkegarda (1813 - 1855). Autor ju vydal pod pseudonymom Johannes de Silentio v roku 1843, takmer paralelne s knihami Buď - alebo a Opakovanie. Bázeň a chvenie býva označované ako "najúprimnejšie", "najradikálnejšie" dielo dánskeho filozofa. Niektorí ho pokladajú za klúč k jeho mysleniu, iní za pokus vymaniť sa z intenzívneho komplexu viny pôsobeného rozchodom s milovanou Reginou. Pripomeňme, že titul knižky prevzatý z Listu Filipanom 2,12: "A preto, moji milovaní (...) s bázňou a chvením pracujte na svojej spáse. Veď to Boh pôsobí vo vás, že aj chcete, aj konáte, čo sa jemu páči." Kieerkegard bližšie vymedzuje pojem viery, pričom vychádza z otázky, či možno účelovo suspendovať etiku. Z biblickej knihy Genezis si ako dejové a myšlienkové pozadie vyberá príbeh Abraháma, ktorý má na Boží pokyn obetovať syna Izáka. Ide však zároveň o výsostne subjektívne dielo, ktoré sa sémanticky odvíja i na rovine vnútornej drámy tohto geniálneho mysliteľa. Kierkegaard ako "osobitný druh básnika a mysliteľa" chcel verejne, svojimi spismi, "ešte raz a pokiaľ možno subjektívnejšie prečítať pratext individuáknych pomerov, ľudskej existencie, starý známy a odovzdaný otcami." Tak to vyjadril sám, keď koncom leta 1851 bilancoval svoju tvorbu.

Zvodcov denník zobrazuje rozmanité podoby estetického spôsobu života a hedonistického prístupu k nemu.

Książka "Bojaźń i drżenie" odnosi się do nowotestamentowych epistoł. Kierkegaard stara się zrozumieć lęk, który musiał czuć Abraham, gdy Bóg wezwał go do ofiarowania swojego syna Izaaka. Ostatnim stadium przed osiągnięciem wiary jest według autora stan nieskończonej rezygnacji i determinacji, by zrezygnować ze wszystkiego, co człowiek mógłby przedkładać przed Bogiem. "Choroba ku śmierci" dotyczy rozpaczy, którą Kierkegaard z chrześcijańskiego punktu widzenia określa jako grzech, chociaż psychologicznie ją rozumie. Tytuł odnosi się do historii wskrzeszonego Łazarza. Autor analizuje różne formy rozpaczy, które odnoszą się do tego, jak człowiek potrafi zaakceptować swoją skończoność (fizyczny aspekt) lub nieskończoność (duchowy aspekt). Oba teksty powstały w latach czterdziestych XIX wieku i do dziś pozostają istotne zarówno w kontekście twórczości autora, jak i w ramach filozofii oraz psychologii egzystencjalnej.

Dánský filozof konfrontuje podstatu „současnosti“ a „revoluční doby“, jeho kritika je zaměřena vůči stávající nadvládě „rozumnosti“.

Význačný dánský filozof kriticky zkoumá dobovou podobu i význam křesťanství. V průběhu uplynulých osmnácti století toto náboženství prošlo úpadkovým vývojem, neboť pro církevní činitele se stalo zdrojem osobního obohacení. Ke křesťanské víře se hlásili téměř všichni, kněžský stav se tak stal "vzkvétající živností". Kierkegaard tudíž zásadně odmítá vztáhnout na sebe charakteristiku křesťana, poněvadž v dobové formě křesťanství nenachází nic, s čím by se mohl ztotožnit. Vztahuje na sebe naopak tzv. sokratickou úlohu - po svém antickém vzoru bude zpochybňovat, zpochybní podstatu "křesťana"! Kněží a křesťanští myslitelé představují pouhé sofisty, kteří se neznalým snaží namluvit co je pravda a co je křesťanství. Vášnivá kritika dobové podoby křesťanství coby instituce pochybným způsobem ovládající svět.

Sevřené a naléhavé výklady evangelijních textů z poetického pera význačného, u nás dosud nedoceněného dánského myslitele 19. století, „otce existencialismu“.

Dílo proslulého dánského filosofa a náboženského myslitele 19. století (1813–1855), který bývá označován za předního představitele existencialismu a hlavního kritika dánské církve své doby, o charakteru a projevech lásky v Novém zákoně. Originální přímý přístup k novozákonnímu textu, který autor označoval jako „příručku pro ty, kdo mají být obětováni“, hledání osobního oslovení „poníženým Kristem“ a spontánní a osobně zaručované angažmá, to jsou základní východiska Kierkegaardova dvojdílného spisu.

Souborné vydání pěti Kierkegaardových textů, jejichž společným tématem je autorova vlastní spisovatelská činnost: "Dobový trend v dánské literatuře" pojednává o Kierkegaardových pseudonymních dílech a usměrňuje nechápající kritiku, "Rozdíl mezi géniem a apoštolem" je zajímavou studií o autorově vlastním poslání, "Má spisovatelská činnost" popisuje pohyb v autorových sférách reflexe a vydává z něj počet, "Hledisko mé spisovatelské činnosti" je posthumně vydaný text, v němž se Kierkegaard svléká ze všech pseudonymů a otevřeně mluví o svém díle, a konečně Jedinec je doplněním předchozího titulu, objasněním, co pro autora "jedinec" znamená.

Výběr z bohaté sbírky Kierkegaardových deníků a tzv. Papírů sestavený překladatelkou Marií Mikulovou Thulstrupovou přibližuje českému čtenáři autorův privátní myšlenkový svět, a nabízí tak velice zajímavý kontext pro četbu a interpretaci jeho spisů. Kniha zahrnuje Kierkegaardovy filozofické a teologické názory, poznámky o antice a Sókratovi, komentáře k Schopenhauerovi, zápisky věnované otci, svědectví o bojích s žurnalisty, dále pak reflexe o biskupu Mynsterovi a úvahy o sobě samém. Velká část výběru patří Kierkegaardovým poznámkám o jeho vztahu ke snoubence Regině, s níž se rozešel kvůli své „těžkomyslnosti". Kniha jistě zaujme všechny čtenáře Kierkegaardova díla, ať už jej vnímají v prvé řadě jako filozofa, nebo jako křesťanského myslitele, neboť je vůbec prvním výborem z Kierkegaardových deníků a Papírů, který v českém jazyce vychází.

Význačný dánský filozof vymezuje základní principy křesťanství coby cesty k etické přísnosti a přibližuje atributy reálného Kristova následovníka.

Pod souborným názvem Evangelium utrpení vycházejí čtyři kratší Kierkegaardovy spisy. První z nich přináší analýzu utrpení, jimiž musí každý věřící projít, neboť jsou mu Novým zákonem předurčena. Křesťan má následovat Krista, nést svůj kříž a činit tak, aby byl jeho břemeno lehké. Víra vyžaduje poslušnost a uvědomění si, že trpíme jako viníci, avšak utrpení je překonáno věčností, která převyšuje veškerou bolest. Kierkegaard kritizuje církev, která se spoléhá na boží milost a zanedbává přípravu na věčnou blaženost v bázni a chvění. V dílku Starosti pohanů Kierkegaard porovnává "starosti" různých bytostí — rostlin, zvířat, nevěřících a věřících — a zkoumá starosti spojené s chudobou, nadbytkem, povýšeností a bezradností. Spis Ladění v zápasech utrpení se zaměřuje na paradoxní radost, kterou křesťané nacházejí v utrpení, jako je radost z jedinečnosti utrpení a naděje, kterou přináší. Myšlenky, jež raní zezadu, jsou určeny křesťanům a pojednávají o jejich pokušeních a nedorozuměních. Kierkegaard se zamýšlí nad smyslem chození do kostela, vzdáním se pozemských věcí a nesmrtelností. Text končí krásným kontrastem mezi jeho obdivem k Sókratovi a vírou v Krista.

Kniha představuje menší dílo dánského myslitele, který se věnuje existenciálnímu myšlení 20. století. Autor na fiktivní postavě mladíka trpícího láskou k dívce zkoumá vztah mezi „estetickým“, „etickým“ a „náboženským“ stadiem života. Text kombinuje osobní zkušenosti s láskou a uměním s filosofickou reflexí. Kierkegaard, jehož osobní život a vztah s Reginou Olsen ovlivnily jeho myšlení, je zde zastoupen prostřednictvím „ustáleného“ Constantina Constantia, který vypráví příběh mladíka sužovaného láskou. Na pozadí se objevují ambivalence erotického života a přechody mezi různými stadii existence. V závěru mladíkova posledního dopisu se objevuje jeho nadšení a oddanost ideji, která ho pohání. Vyjadřuje, jak je ochoten opustit vše pro svou ideu, aniž by zarmoutil ostatní. Jeho vnitřní svět je nezávislý na očekávání druhých, ať už prožívá radost nebo bolest. Kniha oslavuje ženskou odvahu a vítězství myšlenky, zdůrazňuje krásu a utrpení spojené s hledáním smyslu v životě, a vyzývá k oslavě jak triumfu, tak i výzev, které přicházejí s láskou a ideály.

Spis dánského myslitele S. Kierkegaarda (1813-1855) Filosofické drobky aneb Drobátko filosofie se snaží upřesnit, co je pravé křesťanství ve vztahu k filosofii a zvláště k idealismu, jak k platónskému, tak i k Hegelově. Kierkegaard komponoval Filosofické drobky zhruba podle klasického dramatu o pěti jednáních; mezi 4. a 5. jednáním je přestávka (Mezihra), která má vyjádřit plynutí času - přesně 1843 let od narození Krista, neboť téhož roku byl spis napsán. Tak je dodržena jednota místa, času i děje. Hlavními osobami jsou Sókrates a Kristus, který však z úcty není jmenován a je nazýván pouze "Bohem v čase". Experimentující spisovatel a čtenář vedou na konci každého oddílu dialog; čtenář přednese námitky a spisovatel odpovídá. Jednota místa je dána faktem, že se může odehrávat všude. Děj je dán jednotou dialogu o nejvyšší pravdě a o vztahu člověka k ní.

Kierkegaard uzavřel svá studia teologie a filosofie disertací o ironii, která se stala základem jeho myšlenkového a spisovatelského díla. Zaměřil se na sókratovskou ironii, analyzovanou skrze Xenofóna, Platóna a Aristofana. Sókrata chápe jako samostatnou postavu, odlišnou od Platónových dialogů, a obhajuje Aristofanův nefilosofický přístup, který lépe vystihuje Sókratův smysl pro ironii. Aristofanův negativní portrét Sókrata paradoxně odhaluje, co se Sókratovi snažil ironií dosáhnout – zpochybnit domnělé vlastnictví pravdy a vědění. Ironické dotazování vede k introspekci a hledání vlastních existenciálních odpovědí. Kierkegaard se od Sókrata učí mistrovství ironie a hledá způsob, jak narušit dobovou nivelizaci a víru ve vědu a pokrok, které potlačují individualitu. Domnívá se, že lidé trpí nadbytkem znalostí, které zakrývají jejich osobní existenci. Tato práce je východiskem Kierkegaardova díla a obsahuje zárodek existencialismu. Ironie osvobozuje, ale neposkytuje pozitivní návod; představuje „absolutní negativitu“ a první krok k sobě samému. Kierkegaard se držel maximy „poznej sám sebe“ v celém svém díle, přičemž ironie mu byla stálým průvodcem. Dále reflektuje ironii romantických autorů a chválí Shakespearovu řízenou ironii, která umožňuje postavám zůstat „svými vlastními umělci“.

Kniha vyšla jako sešitový dvojsvazek. První sešit v roce 1910 a druhý v roce 1911.

Filosofické drobky patří ke Kierkegaardovým nejvýznamnějším dílům, mimo jiné i proto, že obsahují většinu základních pojmů jeho myšlení. Fiktivním autorem textu je Johannes Climacus a jeho úvahy se točí kolem otázky poznání věčné (tedy ne historické) pravdy. Své pojednání nazývá „myšlenkovým projektem“ neboli experimentem. Ten spočívá v rozvinutí hypotézy, jak by tomu bylo, kdyby poznání věčné pravdy probíhalo jinak, než jak předpokládá Sókratés. K závěru, že alternativou je křesťanská víra, se Climacus dopracuje až po vyloučení možnosti, že by analyzovaný hypotetický způsob poznání mohl být metodou filosofickou nebo historickou. Autor křesťanství přímo neobhajuje, volbu mezi sókratovskou a křesťanskou alternativou nechává na čtenáři. Přitom ukazuje, že důsledný myslitel nemůže dojít ke třetí, hegelovské alternativě, která tehdy v dánské filosofii i teologii převládala a vycházela z předpokladu, že věčná pravda prodělává historický vývoj a že tento vývoj lze postupně rozumově poznat.

Exploring the theme of authority, this collection features five short works by Kierkegaard that delve into various dimensions of the concept. "The Lily in the Field and the Bird of the Air" examines the teaching authority of these creatures through Gospel passages. The first of the Two Ethical-Religious Essays reflects on Jesus' martyrdom, while the second contrasts the authority of genius and apostolic figures. Additional meditations address sin, forgiveness, and love, providing profound insights into ethical and spiritual life.

The exploration of authority takes center stage in this work, prompted by a Danish pastor's claim of a divine revelation. Kierkegaard's fascination with Adolph P. Adler evolves over eight years of manuscript revisions, ultimately leading to a broader philosophical inquiry. Although he published part of the manuscript during his lifetime, the complete version remained unpublished until now. This edition presents the full text along with earlier drafts and selections of Adler's writings, offering a comprehensive view of Kierkegaard's thoughts on genius and apostolic authority.

Exploring the journey of a prolific writer, this spiritual autobiography reveals the complexities of the author's extensive body of work. Unlike traditional confessions or defenses, it offers insight into the motivations and reflections behind the diverse writings. The narrative examines the intricate relationship between the author's life experiences and his literary contributions, positioning it alongside significant works of self-reflection in philosophical literature.

One of Soren Kierkegaard's most important writings, Works of Love is a profound examination of the human heart, in which the great philosopher conducts the reader into the inmost secrets of Love.

The book features a blend of polemical and reassuring discourses, exploring the tension between established Christianity and personal faith. The first and third parts critique societal norms, while the second and fourth parts celebrate the joy found in Christian life amidst suffering. Written in accessible language, it emphasizes clarity in expressing essential Christian ideas, making profound reflections approachable for readers. This collection captures the complexities of faith, balancing critique with uplifting affirmations of belief.

This collection offers a comprehensive introduction to Kierkegaard's thought, providing readers with a curated selection of his most significant writings. It emphasizes key themes such as existentialism, faith, and individuality, making complex ideas more approachable. Ideal for both newcomers and those familiar with Kierkegaard, the book includes helpful commentary and context to enhance understanding. It serves as a valuable resource for anyone interested in philosophy and the human experience.

One of the greatest thinkers of the nineteenth century, Soren Kierkegaard (1814-55) often expressed himself through pseudonyms and disguises. This book features his private reflections that reveal the development of his own thought and personality.

Kierkegaard's work showcases his dual nature as both a poet of ideals and a direct critic of the ecclesiastical order. In his writings, he employs an indirect method to explore profound themes, but ultimately culminates in a direct and confrontational stance in "The Moment," where he challenges established religious institutions. This tension between poetic idealism and polemical critique defines his philosophical contributions.

Søren Kierkegaard, often considered the first existentialist philosopher, explores themes of individual choice and commitment through his critical works. His writings, marked by metaphor, sarcasm, and parables, delve into organized religion, morality, ethics, and psychology. Kierkegaard advocates for prioritizing personal experience and living authentically as a "single individual," challenging readers to engage with the complexities of existence beyond abstract concepts.

Produced by Copenhagen's Soren Kierkegaard Research Centre, this volume, the first of an eleven-volume series, offers an insight into Kierkegaard's inner life. In addition to early drafts of his published works, it also contains his thoughts on events and philosophical and theological matters and ideas for future literary projects.

Discusses the profound implications of unity of personhood and of identity within change, beginning with the ironic story of a young poet who cannot fulfill the ethical claims of his engagement because of the possible consequences of his marriage.

Father in heaven! What is a man without Thee! What is all that he knows, vast accumulation though it be, but a chipped fragment if he does not know Thee! What is all his striving, could it even encompass a world, but a half-finished work if he does not know Thee: Thee the One, who art one thing and who art all!

The only English translation of one of the great Danish thinker's most important spiritual writings, distilling together his insights as mystic, theologian and precursor to the existentialist philosophers.

An anthology containing substantial excerpts from the Danish philosopher's major works.

Presents Christian writings that alter our understanding of the great philosopher Soren Kierkegaard. This title argues that the Kierkegaard known to the history of modern ideas is, in an important sense, not Kierkegaard at all.

"Those who would know Kierkegaard, the intesely religious humorist, the irrepressibly witty critic of his age and ours, can do no better than to begin with this book. In it, we find the heart of Kierkagaard. It is not innocuous, not genteel, not comfortable. He does not invite the reader to relax and have a little laugh with him at the expense of other people or at his own foibles. Kierkegaard deliberately challenges the reader's whole existence. Nor does he merely challenge our existence; he also questions some ideas that had become well entrenched in his time and that are even more characteristic of the present age. Kierkegaard insists, for example, that Christianity was from the start essentially authoritarian --not just that the Catholic Church was, or that Calvin was, or Luther, or, regrettably, most of the Christian churches, but that Christ was-- and is. Indeed, though Kierkegaard was, and wished to be, an individual, and even said that on his tombstone he would like no other epitaph than 'That Individual, ' his protest against his age was centered in his lament over the loss of authority." --Walter Kaufman, in the Introduction

By far the most profound thinker of the 19th century. -- Ludwig Wittgenstein The Present Age is the stunningly prescient essay on the rise of mass media-- particularly advertising, marketing, and publicity--by the great philosopher Soren Kierkegaard, the father of existentialism. With an introduction from celebrated philosopher Walter Kaufmann--who states those who would know Kierkegaard can do no better than to begin with this book--The Present Age is an ideal introduction to one of the greatest thinkers in the history of western philosophy.

The Danish philosopher Kierkegaard is one of the master thinkers of the modern age, a defining influence on existentialism and on twentieth-century theology, and this brilliantly tailored selection from his vast and varied writings--made by the great English poet W.H Auden--is a perfect introduction to his work. Auden's inspired and incisive response to a thinker who had done much to shape his own beliefs is a fundamental reading of an author whose spirit remains as radical as ever more than 150 years after he wrote.Translated from the Danish by Walter Lowrie, David Swenson, and Alexander Dru.

The first new translation of Kierkegaard's masterwork in a generation brings to vivid life this essential work of modern philosophy.

The father of existentialism, Soren Kierkegaard (1813-1855) was a philosopher who could write like an angel. Drawing from the authoritative Princeton editions of Kierkegaard's writings, this book presents a selection of his wit and wisdom, as well as a stimulating introduction to his life and work.

Delving into themes of despair, self-identity, and faith, this transformative exploration by Søren Kierkegaard offers profound philosophical insights. Renowned for his deep understanding of human existence, Kierkegaard challenges readers to confront their inner struggles and the complexities of belief. His work invites a reflective journey, encouraging a deeper understanding of the self and the nature of faith amidst despair.

In seiner während der Verlobungszeit 1840/41 verfaßten Dissertation versucht Kierkegaard einerseits von seinem neugewonnenen Begriff der Ironie her das sokratische Element der platonischen Dialoge herauszukristallisieren, andererseits aber einen selbständigen Beitrag zur Auseinandersetzung Hegels mit der deutschen Romantik zu leisten. Während der erste Teil noch von einer wissenschaftlichen Stubengelehrsamkeit geprägt ist, läßt der brillante, geistvolle Stil des zweiten schon das schriftstellerische Talent des späten Kierkegaard ahnen: er ist aus der Opposition gegen den verflachten Hegelianismus seiner Zeit zu verstehen.

Soren Kierkegaard (1813-1855) zählt zu den Klassikern der Philosophiegeschichte. Er brach aus dem Mainstream der klassischen Metaphysik aus und gab dem scheinbar Unwesentlichen eine Stimme: dem Einzelnen, Geschichtlichen, Zufälligen. Seine Beschreibungen individuellen Selbstwerdens, in denen er die Vernunft mit den Phänomenen Angst und Verzweiflung konfrontiert, haben Jaspers und Heidegger ebenso beeinflusst wie Sartre und Camus. Der Band versammelt ausgewählte Originaltexte, die nach zentralen Themen sortiert sind und einen guten Überblick über Kierkegaards Philosophie bieten. Die fünf Kapitel sind jeweils mit einer Einleitung und Anmerkungen der Herausgeberin versehen. Prof. Dr. Annemarie Pieper lehrte in München und Basel Philosophie. Ihre Forschungsschwerpunkte sind Ethik und Existenzphilosophie.

Kierkegaards Philosophische Schriften. 1.200 Seiten. Nur bei uns. Nur 7,99€. „Von Sören Kierkegaard kann man lernen, das eigene Leben wirklich zu leben und nicht nur zu führen. Das ist einerseits anstrengend, regt einen andererseits aber so sehr auf, dass man davon nicht wieder loskommt“, empfiehlt die Frankfurter Allgemeine „den lebendigsten aller Denker“, der unter anderem die französischen Existentialisten inspirierte. Gleich mit seinem Debütwerk „Entweder - Oder“ erschütterte er alle bisherige Philosophie. Es ist „ein Buch, das den Boden wanken lässt, auf dem wir durchs Leben trotten, auch heute noch“, staunt Der Spiegel. In seinen folgenden philosophischen Werken unterzieht Kierkegaard die Geschichtsphilosophie Hegels einer ebenso ätzenden wie scharfsinnigen Kritik. Diese Edition versammelt die drei philosophischen Hauptwerke „Entweder - Oder“, „Philosophische Brocken“ und die „Abschließende unwissenschaftliche Nachschrift zu den Philosophischen Brocken“ in der berühmten Übersetzung von Christoph Schrempf.

Kierkegaard äußert 1836 in seinem Tagebuch eine radikale Kritik an der geistigen Zahlungsunfähigkeit Europas, die er als gefährlicher ansieht als den finanziellen Bankrott. Seine unpublizierten Notizen bieten tiefgehende Gesellschafts- und Kulturkritik, analysieren das aufkommende Medienzeitalter und kritisieren das Bildungsbürgertum. Hagemanns Kommentar kontextualisiert diese Gedanken und zeichnet ein Bild von Kierkegaards Kopenhagen.

In der Lilie auf dem Feld und dem Vogel unter dem Himmel entdeckt Søren Kierkegaard die Lehrmeister im Schweigen, im Gehorsam und der Freude – den drei überzeitlichen Lebenshaltungen auf dem Weg zur Erkenntnis dessen, »was es heißt, Mensch zu sein«. Mit der Beharrungskraft des Gläubigen richtet sich Kierkegaards Lektüre gegen säkulare Beliebigkeit und mahnt dazu, »zuerst nach dem Gottesreich zu trachten«

»Leben kann man nur vorwärts.« Søren Kierkegaard gibt Anregungen zu den unterschiedlichsten Lebensbereichen wie Genuss, Natur, Liebe, aber auch Glaube und Ehe. Bis heute haben seine leuchtend klaren, amüsanten und zutiefst nachdenklichen Gedanken nicht an Aktualität verloren.

Der letzte Sinn des christlichen Glaubens wird in einem Tiefenschicht-Erlebnis sichtbar, das viele, einschließlich Kierkegaard, als „Wiedergeburt“ erleben. Wie gestaltet sich dieses Erlebnis für einen Verstand, der in objektivem Denken gefangen ist und sich leidenschaftlich mit den letzten Fragen der menschlichen Existenz auseinandersetzt? Die zentralen Glaubensaussagen erscheinen ihm als Paradoxien, insbesondere der Gottesgedanke und das Verhältnis von Göttlichkeit und Menschheit in Jesus. Wie kann der Verstand akzeptieren, dass der Glaube das Göttliche als geschichtliche Erscheinung wahrnimmt, die in der Zeit begegnet, obwohl deren Göttlichkeit für den Verstand unbegreiflich bleibt? Diese Fragestellungen haben die dialektische Theologie und die Existenzphilosophie stark beeinflusst. Bei der Interpretation ist zu beachten, dass der unter dem Pseudonym Climacus auftretende Verfasser dem Sinngehalt der Glaubensaussagen als ungläubiger Verstand gegenübersteht. Kierkegaards eigene Haltung zu diesen Fragen wird in den gleichzeitig veröffentlichten „Erbaulichen Reden“ deutlich. Zudem enthält der Band ein Fragment einer Lehrerzählung über das geistige Schicksal eines radikalen Zweiflers, was Kierkegaards ersten Versuch darstellt, die Auswirkungen philosophischen Denkens auf die persönliche Existenz zu illustrieren und somit ein wichtiges Stadium seiner Kritik an der hegelischen Spekulation zu verdeutlichen.

Kierkegard zum Vergnügen? Ist das nicht ein Widerspruch in sich? Weit gefehlt: Seine Wortspiele, ironischen Verdrehungen und sein verzweigtes Maskenspiel machen seine Texte, die in den verschiedensten literarischen Gattungen sich tummeln, durchaus zu einem Vergnügen: »Heirate, du wirst es bereuen; heirate nicht, du wirst es auch bereuen; heirate oder heirate nicht, du wirst beides bereuen; entweder du heiratest oder du heiratest nicht, du bereust beides.«

In dieser Schrift fasst Kierkegaard die theologischen und philosophischen Ansätze seiner bisherigen Werke zusammen, wobei der Konflikt zwischen christlichem Glauben und wissenschaftlichem Denken im Mittelpunkt steht. Der unter dem Pseudonym Climacus auftretende „Verfasser“ der „Philosophischen Brocken“ hat bereits versucht, diesen Konflikt zu beleuchten. Besonders ausführlich wird das Konzept des „Paradoxes“ behandelt, das als zentrale Aussage des christlichen Glaubens gilt. Die Interpretation wird erschwert, da Climacus als ungläubiger Verstand den Glaubensfragen distanziert gegenübersteht, jedoch ein leidenschaftliches Interesse an ihnen zeigt. Seine ironische Behandlung der Versuche hegelischer Philosophen, das Christentum in ihr System einzuordnen, verdeutlicht seine kritische Haltung. Die Schrift ist ein zentrales Dokument von Kierkegaards Auseinandersetzung mit dem Hegelianismus und der zeitgenössischen Theologie. Wichtige Leitgedanken wie das „Absurde“, der „Einzelne“, die „Subjektivität“ und die „Existenz“ werden ausführlich entwickelt. Zudem wird das System der „Existenzsphären“ religiöser Entwicklung vertieft, einschließlich der ästhetischen, ethischen und paradox-religiösen Sphären sowie der Unterscheidung zwischen endlichem und ewigem Ethos. Diese Schrift hat einen starken Einfluss auf die Existenzphilosophie ausgeübt und fordert den Leser auf, zwischen Climacus’ Skepsis und Kierkegaards eigener Überzeugung zu diff

È questo il più conosciuto scritto di Kierkegaard, un autentico microcosmo che contiene in nuce tutto il senso dell’antropologia e della teologia del filosofo danese. Breve trattato sulle categorie tipicamente cristiane di peccato, disperazione, fede, risale agli ultimi anni di vita del filosofo, dunque alla fase più matura e meglio definita del suo pensiero, a quel momento culminante in cui lo stadio religioso ha superato quello etico e quello estetico. In queste pagine asciutte, concise, che poco concedono al lirismo, Kierkegaard intende soprattutto approfondire la sua analisi della psicologia del cristiano e non nasconde in alcun modo il suo proposito di compiere opera di edificazione. Al centro è la categoria della disperazione, che per Kierkegaard è malattia e salvezza insieme, «malattia mortale» e viaggio che approda a una guarigione e a un recupero dell’identità perduta dell’io; è riscoperta della persona umana nel suo valore inalienabile e universale. La grande lezione del filosofo è nel richiamo alla voce della coscienza e al senso di responsabilità, a quel sentimento metafisico fondamentale che mette l’uomo in crisi e lo solleva al di sopra della banalità quotidiana.

In 'Die Wiederholung' hat Kierkegaard sich in zwei Personen aufgespalten: den Verfasser Constantin Constantius und einen 'jungen Menschen', der die Liebesqualen des jungen Kierkegaard durchlebt. Constantin, ein älterer Einsiedler, steht dem Leben und Frauen mit skeptischer Distanz gegenüber. Der geheime Dialog mit Regine, bekannt aus 'Entweder-Oder', wird hier fortgesetzt. Constantin reist zweimal nach Berlin, um nach der Auflösung seiner Verlobung die Spuren hinter sich zu lassen und herauszufinden, auf welchen Existenzebenen eine Wiederholung möglich ist. Dabei stellt er fest, dass sie im weltlichen Dasein nicht möglich ist. 'Die Krise und eine Krise im Leben einer Schauspielerin' widmet sich Johanne Louise Heiberg. Die lateinische Unterschrift 'Inter et Inter' bedeutet: In den Theaterpausen, aber auch in den Ruhepausen zwischen den Entwicklungsstadien des Schauspielers. Die Schriften Sören Kierkegaards, als Bände 21-25 der Reihe eva-Taschenbücher veröffentlicht, sind ein Nachdruck der in den sechziger Jahren erschienenen Auswahl. Diese Werke sind in der als beste bekannten Übersetzung zugänglich, ergänzt durch Glossar, Bibliographie und einen Essay von Liselotte Richter, der das Verständnis des Werkes erleichtert.

En 1844, un año prolífico para Søren Kierkegaard, se publican tres escritos que presentan una notable heterogeneidad estilística y temática, firmados bajo tres pseudónimos: Johannes Climacus, Vigilius Haufniensis y Nicolaus Notabene. En "Migajas filosóficas", Climacus examina las limitaciones del pensamiento filosófico en la búsqueda de la verdad individual, enfocándose en el aprendizaje representado por la mayéutica socrática y el cristianismo. "El concepto de angustia" aborda la relación entre la angustia psicológica y el pecado hereditario, describiendo la angustia como una "antipatía simpatética". Kierkegaard señala que la angustia es un poder extraño que se apodera del individuo, quien, aunque teme, también desea lo que le causa angustia. Por último, "Prólogos" refleja el interés de Kierkegaard en esta forma literaria, presentando ocho prólogos a libros inexistentes y un prólogo inicial que aboga por la emancipación del texto "prologal" en su ambigüedad, permitiendo "tratar sobre nada". Estos escritos ofrecen una profunda exploración de la verdad, la angustia y la naturaleza del texto, revelando la complejidad del pensamiento de Kierkegaard.