Jana Ondřejková Knihy

Kolektivní monografie téměř dvaceti autorů nabízí různé pohledy na soudce jako rozhodovatele právních sporů i politického aktéra, a to jak na národní, tak i na mezinárodní či evropské úrovni, na metody a limity soudcovského rozhodování v různých typech politických systémů, a zejména reflexi soudců v masmédiích, i na to, jak soudce zobrazuje krásná i dětská literatura nebo film. Soudce totiž není odosobněný "stroj na právo", ale lidská bytost s určitými psychologickými a hodnotovými charakteristikami, které mají vliv na to, jak soudce rozhoduje jednotlivé kauzy. Autoři také bádají nad tím, co dalšího ovlivňuje soudcovské rozhodování- od politiků přes média až po manželky. Tak jako jsou pestrá témata jednotlivých kapitol, střídají se v knize i žánry. Vedle klasických akademických pojednání jde i o recenze a recenzní stati či volnější, esejistické úvahy. Ukazuje se tak, že předmětem zkoumání a přemýšlení může být stejně tak judikatura jako televizní pohádky. Autoři se tématu věnují převážně v souvislosti s konkrétními osobnostmi a s konkrétními kauzami. Monografie je tak přitažlivou četbou nejen pro odborníka, ale i pro člověka, který vidí právo jen zvenčí.

Alexis de Tocqueville již v 19. století poukazoval na to, že v demokratických státech založených na moderním konstitucionalismu se politické otázky často stávají otázkami soudními. Dnes je tento jev, známý jako "judicializace" politiky, patrný v celém západním světě, včetně České republiky, a významně ovlivňuje politické procesy. Judicializace, vyplývající z rozšíření konstitucionalismu, změn ve společenských vzorcích a vzestupu neoliberální filozofie, se obzvlášť projevuje u soudů, které provádějí ústavní přezkum. Tyto soudy se často potýkají s politickými otázkami, které jsou obvykle kontroverzní, což vyvolává debaty o jejich roli v politických a ústavních systémech. Cílem této kolektivní monografie je poskytnout přehled o přístupu Ústavního soudu ČR k politickým otázkám a faktorech, které tento přístup ovlivňují. Monografie je rozdělena do tří částí. První část se zaměřuje na strukturální otázky spojené s judicializací, včetně role Ústavního soudu jako politického aktéra a vlivu osobních postojů soudců. Druhá část zkoumá politickou roli Ústavního soudu v konkrétních případech, jako je udělování státního občanství. Třetí část analyzuje, jak se v meziválečném Československu přistupovalo k přezkumu citlivých politických otázek, což ukazuje na vliv širší politické kultury na míru judicializace.

Přestože prohlubující se integrace členských států v rámci Evropských společenství a potažmo EU trvá už více než 50 let, z války soudů, postojů národních parlamentů a názorů části doktríny je patrné, že doposud nejsou vyjasněny základní relace mezi právními řády členských států na jedné straně a evropským právem na straně druhé. Absence politické vůle jednoznačně ukotvit vztah evropského a národního práva však neposkytuje pouze široký interpretační prostor Soudnímu dvoru EU a národním ústavním soudům, ale i obecné teorii práva, teorii ústavního práva a mezinárodního práva veřejného.

Kniha se věnuje teoretickým aspektům lidských práv. Kromě pojmu a teorie lidských práv se zabývá i návrhy nových mechanismů ochrany lidských práv v Evropské unii a některými otázkami sociálních práv.