Alberto Moravia patril medzi popredných talianskych prozaikov dvadsiateho storočia, ktorého diela sa zaoberajú modernou sexualitou, sociálnou odcenenosťou a existencializmom. Jeho štýl, charakterizovaný faktickou, chladnou a precíznou presnosťou, často zobrazuje nepohodu buržoázie, zasadenú do vysokého sociálneho a kultúrneho povedomia. Veril, že spisovatelia musia prijať morálny postoj, ale aj to, že spisovateľ prežije napriek svojim presvedčeniam.
A Bawdy Moravia Masterpiece Federico, balding, paunchy scriptwriter is trying to crack the big time in Italian movies. But he has a few enemies to cope with - and one very big enemy in particular: his gigantic, demanding 'manhood', which he wryly dubs Federicus Rex. Rico and Federicus Rex are in continual conflict, Rico believing that abstinence makes the mind grow stronger, his remarkable member contradicting in a most forthright and obvious way. Together the two of them bounce through a series of hilarious, Decameron-like sexual misadventures...
Alberto Moravias provozierender, weltberühmter Erstlingsroman über den erotischen Reigen einer Familie. Die psychologische Charakterstudie einer ganzen Epoche hat bis heute nichts von ihrer Aktualität eingebüßt. Eines von 12 bisher vergriffenen Meisterwerken aus der ZEIT Bibliothek der verschwundenen Bücher.
In this set of novellas, a few facts are constant. Sergio is a young intellectual, poor and proud of his new membership in the Communist Party. Maurizio is handsome, rich, successful with women, and morally ambiguous. Sergio’s young, sensual lover becomes collateral damage in the struggle between these two men. All three of these unfinished stories, found packed in a suitcase after Alberto Moravia’s death, share this narrative premise. But from there, each story unfolds in a unique way. The first patiently explores the slow unfurling of Sergio’s resentment toward Maurizio. The second reveals the calculated bargain Maurizio offers in exchange for his conversion to Sergio’s beloved Communism. And the third switches dramatically to the first person, laying bare Sergio’s conflicted soul. Anyone interested in literature will relish the opportunity to watch Moravia at work, tinkering with his story and working at it from three unique perspectives.
En 1961, Alberto Moravia entreprend un voyage en Inde en compagnie d'Elsa Morante, sa femme, et de leur ami Pier Paolo Pasolini. De ce voyage, la littérature gardera deux livres complémentaires et éblouissants : L'Odeur de l'Inde, de Pier Paolo Pasolini, et Une certaine idée de l'Inde, d'Alberto Moravia. Ce qui saisit Moravia c'est, par-delà la violence du choc culturel, la force d'un pays en train de relever un défi social audacieux. Analysant les causes de l'extrême pauvreté, il s'en entretient avec Nehru, devant lequel il ose dénoncer le système des castes. Enfin, il décrit avec une grande élégance l'immensité et la douceur des paysages
Le bref retour d'un fils... La déchéance d'un " homme d'honneur "... Un bon repas apprécié tardivement... Un enfant qui se refuse à dormir... Une fille qui montre qu'elle vaut plus qu'un garçon... Un curieux personnage plus soucieux de son orthographe que la morale... La confession du fils au chevet du père mourant... Est surpris qui voulait surprendre...
Alberto Moravia ist ein Meister des Voyeurismus und enthüllt verborgene Details des Lebens. In der Erzählung "Höhlen" bemerkt der Leser das Zucken einer Ehefrau, während in der Titelerzählung ein Dieb einer intimen Szene beiwohnt und das Stehlen vergisst. Diese kurzen Episoden vermitteln eine eindringliche Dramatik.
Nella semplicità dello schema della narrazione breve si inserisce una lucida analisi introspettiva che porta Moravia a farsi interprete delle difficoltà psicologiche e morali in cui si dibatte l'uomo moderno. Personaggi che agiscono come macchine, come automi appunto: è il tema sottile che lega questa serie di racconti.
Eine Auswahl aus über dreihundert Erzählungen, die Moravia als legitimen Nachfahr der italienischen Novellisten zeigt: Was zählt, ist die Liebe. Wie gewinnt man sie, wie verteidigt man sie, wie geht sie verloren? Am aufregendsten sind Moravias Paarbildungen: Wie und wodurch werden gerade diese Frau und dieser Mann ein Paar? Durch Blicke, Reden, Arbeit, ein gemeinsames Bad oder ein gemeinsames Bett? Und wie verhalten sich dabei, ach, die Frauen? Auf wenigen Seiten vermag Moravia Schicksale zu erzählen, drastisch, und dennoch lebendig, unsentimental, fast heiter. Ein Erzähler, der nicht nur als Mann, sondern auch als Frau auftritt und jedes Mal förmlich in seinen Figuren verschwindet – ein Voyeur von innen.
Poviedky spod pra(c)hu reprezentujú celý tvorivý život Alberta Moraviu. Chronologické usporiadanie je ilustráciou toho, ako sa v priebehu rokov menil a vyvíjal autorov štýl, irónia, témy záujmu a ako narastalo hlboké poznanie duše človeka. Mnohé poviedky neboli nikdy uverejnené, našli sa v autorovej pozostalosti, niektoré Moravia uverejňoval v novinách a časopisoch. Hľadanie nových hodnôt bez pokryteckej konvenčnosti, sarkastické odkrývanie ľudských a spoločenských tabu a hlboké porozumenie pre ľudské slabosti – to sú dôvody aktuálnosti provokujúcich poviedok Alberta Moraviu.
Prose degli anni venti e trenta che appartengono al periodo degli Indifferenti; racconti surrealisti nella vena dei Sogni del pigro; una sequenza unitaria di racconti che Moravia intendeva pubblicare con il titolo La fortuna di vivere e fu abbandonata dopo gli eventi del 1943.
Römer erzählen von ihrer Stadt. In atmosphärischen Geschichten schildern sie den Alltag in Rom jenseits des "dolce vita". Gewitzte Gauner, sibyllinische Näherinnen und trickreiche Fischhändler führen die Kunst des Lebens und Überlebens vor in dieser Stadt voll ungestümer Vitalität.
Il y a un milliard d'années, la température était si froide aux pôles que les pensées gelaient au-dessus des têtes, ce qui posait beaucoup de problèmes. Pour pouvoir penser tranquillement, il fallait se rendre dans les pays chauds. Là, on avait enfin le droit d'être un gros hypocrite. En plus, avec un peu de chance, on pouvait voir une baleine traverser la jungle sur ses deux petits pieds. Car à cette époque, la baleine (qui s'appelait Ba Leine) était de taille très modeste et cherchait, de toute la vigueur de ses petits pieds, un endroit pour grossir. A cette époque, les fourmis avaient du cran. Elles décidèrent de prendre pour Superempereur leur pire ennemi, Four Millier. Et puis, c'était le bon temps où des orchestres de grenouilles jouaient dans la gueule des crocodiles. Bienvenue dans le premier tome des histoires de la Préhistoire d'Alberto Moravia.
L'esistenza quotidiana scorre ripetitiva e abitudinaria per Dodo, un bell'uomo sui 35 anni, ex sessantottino, per suo padre, un anziano "barone" universitario, per Silvia, moglie di Dodo, di ambigua e sfuggente sensualità. Sulla loro vita, sui loro complessi, passa lo sguardo attento e impietoso di Dodo attore prima che spettatore di se stesso. Spinto dall'imperativo intellettuale di osservare per conoscere, Dodo spia ciò che accade con lo sguardo gelido dello scienziato che segue le trasformazioni della materia. Così questo "indifferente" degli anni '80, ossessionato dal nucleare, assediato dall'Eros e dalle sue perversioni, osserva la realtà con distacco, selezionando ciò che accade con la mente e rifiutandolo con i sentimenti.
Lucio, mladý spisovatel a překladatel Heinricha von Kleista, cítí v sobě blíže neurčené zoufalství a marnost; uvažuje dokonce o sebevraždě. V letovisku na Capri se seznámí s Němkou Beate, manželkou nacisty, jakousi ženou dvou tváří: její chladnou podobu Lucio platonicky zbožňuje, tou erotickou se nechá svádět. Tento vztah, stále kolísající mezi skutečností a snem, mezi láskou a smrtí, hrdina popisuje, analyzuje a řeší až do konečné tragédie. Podstatnou roli hraje také doba děje: rok 1934, kdy v Itálii vládne fašismus a v Německu právě probíhá dramatická noc dlouhých nožů. Komorní psychologicko-filozofický román je plný psychoanalytických úvah, literárních reminiscencí i zvláštních absurdních situací, do nichž je čtenář obratně vtahován, aby se stal jejich zaujatým pozorovatelem či překvapeným účastníkem.
I "Nuovi racconti romani" di Alberto Moravia sono stati scritti tra il 1954 e il 1959 e costituiscono la naturale continuazione del dicorso avviato con i precedenti "Racconti romani", considerati dalla critica centrali nella produzione moraviana. Anche nei "Nuovi racconti romani" il mito proletario influisce non soltanto sulla visione del mondo, ma anche sulla scrittura che è leggermente "romanesca" come appunto il linguaggio corrente di Roma che non è più affatto dialettale come ai tempi dei Belli, ma appena velato da un superstite accento locale. La vastissima compagine di questi racconti, una vera e propria commedia umana, può apparire anche come una puntigliosa verifica della disfatta che insidia i propositi della vita.
Contents:Intuición femenina / Isaac Asimov -- Traducción de Lorenzo CortinaProfesor Miseria / Truman Capote -- Traducción de Juan VilloroLa romántica / Patrica Highsmith -- Traducción de Jordi BeltránUna madre / James Joyce -- Traducción de Guillermo CabreraParece tan dulce / Rosa Montero --La ciociara / Alberto Moravia -- Traducción de Ma Esther BenítezSilba para llamar al viento / Rosamunde Pilcher -- Traducción de Margarita CavándoliPigmalión / Manuel Vázquez Montalbán --La imagen móvil / Edith Wharton -- Traducción de Rosa S. de NaveiraEl vestido nuevo / Virginia Woolf -- Traducción de Andrés Bosch
Prólogo de Piero GelliTraducción de Fernando González GarcíaPoeta de las Cenizas es un texto autobiográfico brutal, descarnado, episódico, en el que vemos a Pasolini recorrer momentos importantes de su pasado, ganglios vitales de su el Friuli de Casarsa, la madre, la muerte del hermano, la relación con el padre, la fuga a Roma, las primeras publicaciones, los acontecimientos que el lector italiano de entonces conocía bien, o por estar diseminados en muchas obras, o por pertenecer a la crónica diaria. Además de ello, el autor explica su compleja relación con la poesía y el cine, reflexionando sobre obras tan fundamentales en la creación contemporánea como Teorema.Poeta de las cenizas se convierte así en un intenso retrato de Pasolini, de su voluntad de enfrentarse al poder en todas sus formas, y también en un largo poema de asombrosa modernidad.Cuando el 2 de noviembre de 1975 el cuerpo destrozado de Pasolini fue hallado en el hidropuerto de Ostia, al horror y al dolor por esa muerte, rápidamente convertida en simbólica por mitografías literarias y religiosas, le siguió una especie de sorpresa, de turbación, de vacío para todos los que, de distintas maneras y por motivos diferentes, habían recorrido su propia existencia cultural reflejándose en aquella presencia dominante, ineludible, en el escándalo con el que aparecía en el candelero y en el que inevitablemente moría.
Dieses kurze Werk, mittlerweile als Klassiker der postklandestinen Literatur angesehen, erzählt von der Razzia der Nazis im Ghetto von Rom, die innerhalb eines Morgens mit der Deportation von tausend Juden endete. Leser und Kritiker haben es zu Recht mit den ersten Kapiteln der "Storia della Colonna Infame" verglichen, aufgrund der stilistischen Qualität, die mit dem dokumentarischen Wert einhergeht.
È una raccolta di racconti legati da un clima di attesa e sospensione: la scoperta giovanile della sessualità, rito di passaggio spesso sofferto e torbido che viene magistralmente trattato nel famoso racconto: "Il vassoio davanti alla porta".
Storia di Nino fu pubblicato alcuni anni fa col titolo L'innocenza, troppo programmatico secondo Dario Bellezza, a rileggerlo oggi. "La storia di Nino" scrive Moravia "è insieme semplice ed emblematica. Mantenuto fino a quindici anni in un buon collegio da tre misteriose zie che abitano a Roma, d'improvviso ne deve sloggiare perché ha finito gli studi... Nino sbarca a Roma, va difilato all'antico palazzo nel quale vivono le zie, ma non le trova, il palazzo è chiuso e sprangato. Disperato, va a suonare (dopo una lunga e impaurita perplessità) alla porta di un convento lì vicino. A questo punto cominciano le avventure di specie omosessuale dalle quali Nìno si desta dopo un periodo di tempo indeterminato... in una casa di gente ricca, in un letto sconosciuto, tra le braccia dì una donna che gli si presenta come madre e lo chiama figlio... Nino si rende conto quasi con stupore che la tanto sognata e sospirata atmosfera familiare, con una madre, un padre, una casa, eccetera, non glì piace affatto. Aveva sognato tutte queste cose perché era orfano, solo e derelitto; ma appena le ottiene, le scopre false e illusorie..." Al romanzo Storia di Nino, Dario Bellezza ha aggiunto quattro racconti inediti, per testimoniare la stravagante vocazione narrativa di un poeta...
Nuda (1960): Děj románu se odehrává v Římě 60. let 20. století a protagonista Dino, nadaný malíř, opouští pohodlí matčina domu, aby se mohl nerušeně soustředit na svou práci. Inspirace ale nepřichází ani se změnou prostředí, hrdinu neustále pronásleduje pocit nudy a bezútěšnosti, na kterou nenachází lék ani v prchavých milostných vztazích. Setkání s mladičkou bezprostřední modelkou ho na chvíli zaujme, brzy se ale jejich vztah mění opět na pouhý erotický stereotyp. Teprve když Dino zjistí, že se jeho živočišná milenka schází ještě s jiným mužem, láme se jeho otupělost a nezájem a on poprvé v životě chce vědět o druhém člověku co nejvíce, co si myslí, co cítí, čím a proč ji druhý muž přitahuje. Opravdový zájem o druhého člověka v něm probouzí skutečný cit a hrdina se snaží k sobě dívku všemi prostředky připoutat. Jeho úsilí sice vychází naprázdno, ale on konečně poznává smysl lásky, oproštěné od pocitu vlastnictví, a nalézá i nový zdroj inspirace pro svou tvorbu.
Cesta do Říma (1988): V Cestě do Říma se otec, který nacházel zalíbení v nevěrách své ženy, snaží udobřit po její smrti se synem, který kvůli této neobvyklé rodinné situaci odešel pryč. Udobřování je ovšem zkomplikováno, když začnou kolidovat jejich milostné touhy.
Příběh filmového scénáristy Rica je groteskním podobenstvím o konfliktu mezi sexuálním pudem a rozumem, mezi ušlápnutím a touhou po moci. Tu zde symbolizuje snaha režírovat vlastní film. Z červené knihovny, z obligátní volby mezi postavou továrníka nebo hrdiny filmového světa, si, Moravia vypůjčuje možnost druhou, aby ji využil pro vtipné proměny scénáře „revolučního“ filmu a komediální situace z filmařského prostředí. Zkarikované postavy a děj plný komických scén jsou očividně založeny na hlubokých znalostech psychoanalýzy. Navíc autor provokativně využil záměnu známou z primitivních náboženství, v nichž se bohové personifikují do zvířat a předmětů. Člověk neumí milovat abstraktní pojmy, a proto převádí svou lásku na konkrétní objekt, který pojem představuje. A tak za abstraktní a obtížně představitelný sexuální pud Moravia v příběhu dosadil konkrétní a velice dobře představitelnou část lidského těla: penis. Autorovi se tím otevřela možnost vytvářet dialogy plné humoru a břitkého sarkasmu, v nichž odráží konflikty mezi volní a etickou stránkou života a jeho pudovým základem, a to do takové hloubky, jaká v krásné literatuře nemá obdoby.... celý text
Posledný Moraviov román, napísaný krátko pred smrťou, je etudou o žiarlivosti, láske a komplikovaných manželských vzťahoch. Autor opäť potvrdil, že je vynikajúcim psychológom, znalcom ľudskej duše, keď ako chirurg rozpitváva pohnútky a správanie svojich hrdinov. Po dôkladnej analýze potvrdzuje názor, že dôvody žiarlivosti sa nedajú rozumom zdôvodniť alebo ovládať, že je to cit, s ktorým človek často zvádza zbytočný boj.
"Specchio fedelissimo di una strenua, ininterrotta passione tramutatesi in una fede - si chiami questa passione letteratura o romanzo" (E. Siciliano), Vita di Moravia è una autobiografia in forma di intervista: lo scrittore sollecitato dell'incalzare delle domande di Alain Elkann, lentamente dipana il filo della memoria e rievoca la propria vicenda di letterato, di narratore, sempre attento alla realtà che lo circonda, pronto a tradurre il vissuto nella favola romanzesca. Dagli anni Dieci alla fine degli anni Ottanta - attraverso la rievocazione dell'infanzia e dell'adolescenza difficile, delle prime prove narrative e dei sempre crescenti successi - si delinea la storia di uno scrittore che diviene protagonista della scena letteraria internazionale e testimone tra i più lucidi del nostro tempo. E l'interlocutore non è soltanto un amico, un complice. Alain Elkann entrando nel meccanismo del gioco letterario costringe Moravia ad arrendersi alla narrazione.
Szaharai tévutakon, Rituális tánc az éjszakai őserdőben, Krokodilvadászaton, Látogatás egy szultánnál. Vendégségben egy varázslónál. Gróf Teleki Sámuel nyomában – ilyen, kedvcsináló alcímek is hirdethetnék ezt a könyvet, Alberto Moravia afrikai útirajzainak gyűjteményét, De ilyenek is: Defoe és Joseph Conrad, Mark Twain és a Grimm testvérek nyomában. Moraviát mindig, minden egyformán és egyszerre foglalkoztatja. Számára természetes, hogy a Zaire folyón hajózva Conrad naplóját olvassa; az Afrika szívében kalandozó értelmiségi számára az úti élmények befogadása, illetve az élmények feldolgozása, a kulturális „hasznosítás” úgyszólván egyidejű művelet. Hápogó lelkendezésnek vagy fölényes, európai legyintésnek ezekben az útirajzokban nincs nyoma. Szigorú pontosságukon legfeljebb a Moraviánál oly szokatlan meghatottság ejt néha-néha csorbát: a sivatag-óceánok, tengernyi szavannák és kútmély dzsungelek időtlenségéből egyszer s mindenkorra kirekesztett ember szomorúsága. https://moly.hu/konyvek/alberto-morav...
Un nuage en forme de champignon atomique, une Noire qui ressemble au personnage d'un poème de Mallarmé, un père cloué au lit à la suite d'un accident de voiture, une épouse fugueuse : telles sont les quatre obsessions du narrateur du dernier roman de Moravia. Et si ces quatre éléments, apparemment sans rapport, devaient s'intriquer pour constituer un véritable drame intérieur où s'entremêlent des préoccupations littéraires, métaphysiques et psychologiques ? La guerre nucléaire approche-t-elle ? Avec qui ma femme me trompe-t-elle ? Qu'est-ce que la perversion ? Avec la limpidité qui le caractérise, Moravia met son incomparable art de la narration romanesque au service d'une véritable enquête policière dont l'objet est à la fois un adultère - pas comme les autres - et la menace de la fin du monde. Admirable réflexion sur la vieillesse, L'homme qui regarde est avant tout une analyse du voyeurisme et montre que, si tout amant est un voyeur, tout écrivain est aussi un visionnaire.
This collection of erotic short stories examines human desire and explores the boundaries between reality and fantasy. The stories explore Freudian obsessions, the innocence of youth, frustration and man's addiction to success. The author has also written The Woman of Rome.
In un tempo, come l'attuale, di dolorosi e talvolta dilaniati assilli giudiziari e processuali, forse nessun testo può risultare all'ordine del giorno meglio di queste scarne e terribili pagine della Storia della colonna infame di Alessandro Manzoni. E' vero che si trattava in quel caso di sventurati innocenti. Argomento, la ricostruzione giuridico-normativa del processo svoltosi nel 1630, durante la peste che fa da tragico fondale dei Promessi sposi, contro due incolpati di "unzione". Destinata dapprima a formare un capitolo del romanzo, ne fu poi avulsa e fu pubblicata come appendice all'edizione del capolavoro del 1840.
Agostino, offeso dalla madre, che la presenza di un corteggiatore rende impaziente, si unisce a una banda di ragazzini del popolo, dominata da Saro, un equivoco cinquantenne. Da questi ragazzi inizia a conoscere la natura dei rapporti fra i sessi e decide di andare in un bordello. Questo tentativo di approcciare al sesso, gli è però frustrato e Agostino si trova in una situazione di incertezza a metà tra l'infanzia e l'età adulta.
"To begin with I'd like to talk about my wife. To love means, in addition to many other things, to delight in gazing upon and observing the beloved." --From Conjugal Love When Silvio, a rich Italian dilettante, and his beautiful wife agree to move to the country and forgo sex so that he will have the energy to write a successful novel, something is bound to go wrong: Silvio's literary ambitions are far too big for his second-rate talent, and his wife Leda is a passionate woman. This dangerously combustible situation is set off when Leda accuses Antonio, the local barber who comes every morning to shave Silvio, of trying to molest her. Silvio obstinately refuses to dismiss him, and the quarrel and its shattering consequences put the couple's love to the test.
Ein kenntnisreicher Roman über die Gefahren der die Eitelkeit und Bequemlichkeit der Männer und der Hang der Frauen, die Männer nach innen abhängig und nach außen zu Helden zu machen.
Soubor novel (Bouřka, Návrat z letního bytu, Omyl, Samota, Pád, Dobrodružství, Zlá zima, Nešťastný milenec, Donchuánův večer, Architekt) zavádí čtenáře do Říma třicátých let a zachycuje příběhy ze společnosti tzv. středních vrstev, přičemž v podtextu dějů je zpodobena stagnace let„rozkvětu impéria“. Co do tématu rozvíjí autor v knize z roku 1943 všechny motivy, které později podrobně zpracuje ve svém díle.
