Viac o knihe
Soubor psychologických povídek z prostředí indické hinduistické velkorodiny dvacátého století. Výbor z povídkové tvorby bengálské spisovatelky Ášápúrny Debí (1909-1995). Psycholožka bez diplomu, laureátka literárních cen bez základního školního vzdělání - tak lze nazvat tuto největší bengálskou spisovatelku 20. století. Patřila k poslední generaci indických žen, u nichž se školní docházka považovala za nepatřičnost; číst a psát se naučila od matky. Navazuje na domácí kořeny, především na prozaické dílo Rabíndranátha Thákura, a to nejen bohatým jazykem, ale hlavně nezpochybňujícím humanismem. K thákurovskému klasickému odtažitému (a mužskému) postoji, jenž lidské bolesti monumentalizoval a poetizoval, vytvořila současný (a ženský) protiklad: věcný pohled zblízka, zaměřený na detail, obyčejnost, každodennost. Celý život prožila v tradiční hinduistické velkorodině a rodinné vztahy jsou také dominantním tématem její tvorby. V mikrosvětě rodiny objevila zákonitosti lidského soužití platné i pro celospolečenský makrosvět. Do zahraničí proniká její dílo jen omezeně především pro těsnou závislost na indickém hinduistickém prostředí se spoustou reálií. Právě to, co by bylo pro neindické čtenáře "exotické" a tedy přitažlivé, je pro překlad velmi obtížné.
Nákup knihy
Kdyby zdi promluvily, Debí Áśápúrná, Hana Preinhaelterová
- Jazyk
- Rok vydania
- 2009
- product-detail.submit-box.info.binding
- (pevná)
Platobné metódy
Tu nám chýba tvoja recenzia
- Titul
- Kdyby zdi promluvily
- Jazyk
- česky
- Vydavateľ
- ExOriente
- Rok vydania
- 2009
- Väzba
- pevná
- Počet strán
- 202
- ISBN10
- 8090424635
- ISBN13
- 9788090424630
- Série
- Štítky
- Beletria, Poviedky, Bengálska literatúra
- Pôvodný názov
- Ášápúrná Debír báčhái galpa
- Hodnotenie
- 3,9 z 5
- Anotácia
- Soubor psychologických povídek z prostředí indické hinduistické velkorodiny dvacátého století. Výbor z povídkové tvorby bengálské spisovatelky Ášápúrny Debí (1909-1995). Psycholožka bez diplomu, laureátka literárních cen bez základního školního vzdělání - tak lze nazvat tuto největší bengálskou spisovatelku 20. století. Patřila k poslední generaci indických žen, u nichž se školní docházka považovala za nepatřičnost; číst a psát se naučila od matky. Navazuje na domácí kořeny, především na prozaické dílo Rabíndranátha Thákura, a to nejen bohatým jazykem, ale hlavně nezpochybňujícím humanismem. K thákurovskému klasickému odtažitému (a mužskému) postoji, jenž lidské bolesti monumentalizoval a poetizoval, vytvořila současný (a ženský) protiklad: věcný pohled zblízka, zaměřený na detail, obyčejnost, každodennost. Celý život prožila v tradiční hinduistické velkorodině a rodinné vztahy jsou také dominantním tématem její tvorby. V mikrosvětě rodiny objevila zákonitosti lidského soužití platné i pro celospolečenský makrosvět. Do zahraničí proniká její dílo jen omezeně především pro těsnou závislost na indickém hinduistickém prostředí se spoustou reálií. Právě to, co by bylo pro neindické čtenáře "exotické" a tedy přitažlivé, je pro překlad velmi obtížné.