Lucemburkové

Viac o knihe

Když se zmíní královská dynastie Lucemburků, většina si vybaví Karla IV., Jana a Zikmunda. Jan Bauer však ukazuje, že Lucemburkové byli především rozhádanou rodinou. Jan Lucemburský, první český král z tohoto rodu, vyhnal svou manželku Elišku Přemyslovnu do Bavor a věznil syna Václava, pozdějšího Karla IV. Vztahy v rodině se zhoršily i po Janově sňatku s Beatrix Bourbonskou, kdy vyhnal Karlovu ženu Blanku z Valois. Karel IV., největší panovník, byl tolerantní a umírněný, ale dynastické plány řídil bez emocí, kladl důraz na zachování rodu. Václav IV. byl nezdárným králem a manželem, jehož smrt první ženy Johany Bavorské vyvolává otázky. Ačkoli nebyl prokázán žádný skandál, Václav nezplodil legitimního potomka a byl v konfliktu se svými bratry Zikmundem a Janem Zhořeleckým. Moravští markrabí Jošt a Prokop vedli válku o Moravu, a když Jošt nečekaně získal římskou korunu, zemřel před korunovací. Zikmund, který zemřel jako stařec, měl také nejasnosti kolem své smrti a chování jeho manželky Barbory Celské bylo podezřelé. Lucemburkové na českém trůně přinesli dynamické a zajímavé období, které Bauer přibližuje z perspektivy, jež byla většinou historiků opomíjena.