Bookbot

Hodnotenie knihy

Viac o knihe

V roce 1963, rok před svou smrtí, završil Vasilij Grossman svou tvůrčí dráhu románem Panta rhei. Poslední autorovo dílo je otřesnou obžalobou stalinského režimu, drama nesvobody promítnuté do časoprostoru ruských dějin. Hérakleitův výrok o tom, že nelze dvakrát vstoupit do téže řeky, nachází své strašné potvrzení v osobní zkušenosti Ivana Grigorjeviče, který se po třiceti letech strávených v sovětských pracovních táborech vrací na známá místa a ke známým liedem - a zjišťuje, že nic nemůže být jako dřív. Otřesné svědectví o stalinském teroru, tak jak je známe mj. z Černé knihy komunismu, je tu předestřeno uměleckou formou a v zobrazení hrstky konkrétních osudů jde dál než pouhý dokument: pro svou osobní, nanejvýš naléhavou zkušenost nenachází Grossmanův lágerník recipienta, neboť i život na svobodě byl nesvobodný, přestože jinak než v koncentráku, i lidi na svobodě svíral po celé trvání stalinismu smrtelný strach. Pro autora a jeho hrdinu není tím nejhorším prožité utrpení, ale samota, v níž s tímto utrpením zůstávají.

Nákup knihy

Panta rhei, Vasilii Semenovich Grossman

Jazyk
Rok vydania
1999
product-detail.submit-box.info.binding
(mäkká),
Stav knihy
Poškodená
Cena
14,66 €

Platobné metódy

4,3
Veľmi dobrá
1177 Hodnotenie

Tu nám chýba tvoja recenzia

Titul
Panta rhei
Jazyk
česky
Vydavateľ
Mladá fronta
Rok vydania
1999
Väzba
mäkká
ISBN10
8020407480
ISBN13
9788020407481
Série
Hodnotenie
4,3 z 5
Anotácia
V roce 1963, rok před svou smrtí, završil Vasilij Grossman svou tvůrčí dráhu románem Panta rhei. Poslední autorovo dílo je otřesnou obžalobou stalinského režimu, drama nesvobody promítnuté do časoprostoru ruských dějin. Hérakleitův výrok o tom, že nelze dvakrát vstoupit do téže řeky, nachází své strašné potvrzení v osobní zkušenosti Ivana Grigorjeviče, který se po třiceti letech strávených v sovětských pracovních táborech vrací na známá místa a ke známým liedem - a zjišťuje, že nic nemůže být jako dřív. Otřesné svědectví o stalinském teroru, tak jak je známe mj. z Černé knihy komunismu, je tu předestřeno uměleckou formou a v zobrazení hrstky konkrétních osudů jde dál než pouhý dokument: pro svou osobní, nanejvýš naléhavou zkušenost nenachází Grossmanův lágerník recipienta, neboť i život na svobodě byl nesvobodný, přestože jinak než v koncentráku, i lidi na svobodě svíral po celé trvání stalinismu smrtelný strach. Pro autora a jeho hrdinu není tím nejhorším prožité utrpení, ale samota, v níž s tímto utrpením zůstávají.