Sedm příběhů zaklínače Geralta. Meč osudu je několikátou povídkovou sbírkou o Geraltovi, trubadúrovi Marigoldovi čarodějce a Yennefer, kde se jejich osudy všemožně kříží a rozpojují, aby se nakonec všichni opět setkali. Hlavním hrdinou tvorby Andrzeje Sapkowského je zaklínač Geralt z Rivie. Jako nájemný hubitel upírů, vlkodlaků a všemožných nebezpečných netvorů pochopitelně ovládá bojové a magické techniky nezbytné pro své zaměstnání. Nicméně není pouze chladnokrevným profesionálem, a už vůbec ne jedním ze superhrdinů, jimiž se žánr fantasy jen hemží. Postupně vychází najevo, že neměl možnost si svůj osud svobodně zvolit, ale naopak je nucen draze platit za schopnosti a dovednosti nedosažitelné a vesměs též nepochopitelné běžným smrtelníkům. Proto vyvolává strach a zároveň nevraživost a odpor těch, jejichž životy vlastně chrání. Přes své pozitivní působení jsou zaklínači odsouzeni k vyhnanství na samém okraji společnosti, která sice působí vnějškově středověkým dojmem, avšak mnoho jejich atributů je převzatých ze současnosti.
Zaklínač II: Meč osudu, Andrzej Sapkowski
V druhé povídkové sbírce se už mnohem více řeší politika (král Nedamir a jeho počínání v Caingornu a Holopolích, moc církve v Novigradu a důležitost Novigradu z hlediska obchodu a hlavně útok Nilfgaardu). Zároveň už se zde seznamujeme s další velice důležitou postavou pro nadcházející romány - Ciri. Tudíž bych řekl, že je to ještě možná o něco málo lepší, než první sbírka Poslední přání. Nejlepší povídky jsou za mě Hranice možností, Věčný oheň a Něco víc.
