Mahabharata

Mahábhárata je příběh plný rozhodnutí, chyb i hrdinství. Je to svědectví minulých věků, kdy lidé žili se slabostmi, váháním a omyly. Podobně, jako je tomu i dnes. Je to také svědectví dávných hrdinů a jejich příběh má hlubší smysl než pouhý popis války. V tomto eposu se odehrává jedna z největších bitek dávné historie. Síla, zbraně a strategie jsou její přirozenou součástí a kniha je nijak nezlehčuje. Přesto nejde o oslavu násilí. Síla tu není cílem, ale nástrojem, který má sloužit vyššímu řádu. Právě zde vystupuje Krišna jako Učitel a vozataj Ardžunův. Vystupuje tu nejen jako bojovník, ale jako ten, kdo dává síle směr. Mahábhárata ukazuje, že vítězství nepřichází jen díky převaze, ale podle toho, čemu je síla podřízena. Když slouží pravdě a dharmě, má smysl. Když slouží egu a touze po moci, vede ke zkáze. Tuto knihu čtu už podruhé a je to výjimečný příběh, který dokazuje, že tam, kde je Krišna, tam pravda vždy vítězí.