Sto lat samotności

Osobně se mi kniha moc nelíbila. Když jsem se bavil s kamarády, kteří znají více děl od Marqueze, tak mi říkali, že je to jeho nejhorší kniha. Nebo spíš že má lepší knihy. Osobně jsem se k jeho dalším dílům nedostal, ale myslím si, že číst to jako „typickou ukázku" magického realismu se nevyplatí. K tomu jsou prý lepší jeho jiné knihy. Jistě, nepochybuji o tom, že se mi kniha posléze nelíbila i kvůli tomu, že jsem se v tom ztrácel. Prvních 100 stran bylo zábavných, pak příběh hodně přitvrdil. Ale všiml jsem si, že byť je to všechno zajímavé atd., tak to nemá moc cíl. Nebo mi cíl unikal. Proto jsem si spíše ulevil, když už jsem to konečně dočetl. Nyní se zpětně koukám na nový seriál na Netflixu. Díky obličejům se mnohem lépe vyznám v postavách. Mnohem lépe, než podle jejich jmen, když se všichni jmenují stejně.

Absolútne dokonalé... ak vám tento štýl sedí. Neustále sa niečo deje, miestami sa zachádza do absurdností, postavy sú zaujímavé, dej pútavý a koniec na výbornú. Podobne na mňa pôsobila kniha Dom duchov od Isabel Allende.

Do této knihy je těžké se začíst, ale když už se vám to povede, pohltí vás její příběh a vy potřebujete vědět jak to dopadne. I když se musíte občas vrátit zpátky a urovnat si, které jméno patří komu a kde se vzala zrovna tato postava, je to právě to napětí, které vás nutí číst dál. Za mě velmi zajímavá kniha jednoho rodu, kterou autor ozvláštnil tajemným náznakem magického světa.