Bookbot

Une journée d'Ivan Denissovitch

Hodnotenie knihy

4,0
(2316)

Viac o knihe

Le court roman « Une journée d'Ivan Denissovitch », écrit par Alexandre Soljenitsyne, est publié en 1962. C'est la première œuvre de l'auteur et un témoignage poignant sur la souffrance d'une génération face à la réalité stalinienne. Le récit dépeint le quotidien d'un camp de travail stalinien, s'inspirant des expériences personnelles de l'auteur. L'histoire se déroule un jour choisi au hasard en 1951, centré sur le prisonnier n° 854, l'ancien charpentier Ivan Denisovitch Suchov. Cet homme simple, de mentalité paysanne, a passé huit ans dans ce camp. La narration décrit minutieusement son emploi du temps, du lever au coucher, mettant en lumière sa lutte pour la survie. Suchov parvient à traverser cette journée grâce à son adaptation à la vie du camp et à la préservation de sa dignité humaine. Il n'est pas un martyr, mais illustre comment un homme peut résister dans un existence dépourvue de sens. Le monde du camp se présente comme un microcosme clos, sans lien avec la vie extérieure, où le temps semble suspendu, sans passé ni futur. À sa parution, le roman suscite de vives discussions en Union soviétique.

Nákup knihy

Une journée d'Ivan Denissovitch, Alexandr Isajevič Solženicyn

Jazyk
Rok vydania
Akonáhle sa objaví, pošleme e-mail.

Platobné metódy

4,0
Veľmi dobrá
2316 Hodnotenie

Krátký, jednoduchý, ale neskutečně silný příběh. Člověk v nelidských podmínkách gulagu snaží se zachovat lidskost.

Recenzia obsahuje spoilery.

Přestože zachycuje drsné prostředí gulagu, tak Ivan vlastně celý den zažívá jen samá malá vítěžsví a má pořád z čeho se radovat. Tím pro to pro mě byla skoro až transformativní kniha. Uvědomil jsem si, že já ve svém životě zažívám prakticky naprostý opak. Přestože z objektivního pohledu se mi naprosto všechno daří v osobním i pracovním životě a v podstatě žiju něco mezi reklamou a holywoodským filmem, tak v mojí hlavně je každý den prakticky jen řetězec mnoha proher a neúspěchů. O doby, co jsem četl tuhle knihu, už jsem se v tom vlastním neštěstí aspoň přestal utápět.