Her Soul to Take

Po opravdu dlouhé době jsem narazila na dark romanci, která mě nejen bavila, ale hlavně mě donutila si říct: „Tak jo, tohle není jen další kus do sbírky." Její duše napospas je přesně ten typ knihy, od kterého nic nečekáte.. a o to silněji vás nakonec zasáhne. Kniha bývá často srovnávána s Hunting Adeline, obvykle s dovětkem, že je slabší nebo horší. S tímhle názorem ale zásadně nesouhlasím. Ano, je sice drsnější, temnější a místy opravdu nekompromisní. Ale na rozdíl od Hunting Adeline tady fungují hranice. Rae a Leon mají záchranné slovo. A právě tenhle detail pro mě znamená obrovský rozdíl. Nejen etický, ale i čtenářský. Autorka se pohybuje hluboko v temných vodách, ale nikdy nepřekračuje hranici tak, že by se z knihy stalo nepříjemné nebo samoúčelné čtení. Napětí je dávkované chytře, vztah mezi hlavní dvojicí se vyvíjí postupně a má vnitřní logiku. A co je pro mě u dark romance skoro malý zázrak, postavy jsou sympatické. V rámci žánru uvěřitelné, lidské a napsané tak, že jsem si k nim dokázala vytvořit vztah. Rae není prázdná schránka bez osobnosti a Leon není jen další bezduchý alfa stereotyp. Jejich dynamika funguje, jiskří a dává smysl. Autorka si umí pohrát s napětím mezi nimi, a právě to je jeden z hlavních důvodů, proč na mě kniha tak dobře fungovala. Ano, souhlasím s názorem, že sexuálních scén je tu možná víc, než by bylo pro příběh nutné. Místy jdou opravdu na úkor děje. Ale.. a to je důležité.. ani to mi čtenářský zážitek zásadně nezkazilo.