Bookbot

Kriminální příběhy ze staré Šumavy (2. díl)

Hodnotenie knihy

Viac o knihe

Šumava dnes slouží mnohým z nás hlavně jako místo pro krásnou dovolenou, ale v minulosti zde život nebyl snadný. Dokládají to i staré soudní spisy, dodnes uložené v mnoha archivech. Podívejme se na některé tyto smutné Šumavské příběhy, které napsal sám život. Všechny se skutečně staly a odehrávají se v letech 1855 - 1936. Mnohé z nich tehdy hodně vzrušily veřejné mínění. Dočteme se zde o tragickém manželství Alberta Filipa z Výškovic u Vimperka, o smutném konci dítěte v Boubíně nebo o vraždě v klatovském chudobinci. Budeme si vyprávět o hrozném činu, k němuž se odhodlal bohatý sedlák kvůli placení alimentů, o zlém konci staré vdovy v Hrádku u Sušice nebo o tom, jak špatně skončilo kamarádství starého dědečka s dvanáctiletým školákem v Týnci u Klatov. Homo homini lupus, člověk člověku vlkem, říkali naši předkové. Jak se ukazuje, platilo občas toto přísloví i v malebných končinách staré Šumavy.

Nákup knihy

Kriminální příběhy ze staré Šumavy (2. díl), Vladimír Šindelář

Jazyk
Rok vydania
2016
product-detail.submit-box.info.binding
(pevná)
Akonáhle sa objaví, pošleme e-mail.

Platobné metódy

4,2
Veľmi dobrá
6 Hodnotenie

Tu nám chýba tvoja recenzia

Titul
Kriminální příběhy ze staré Šumavy (2. díl)
Jazyk
česky
Vydavateľ
Víkend
Rok vydania
2016
Väzba
pevná
Počet strán
208
ISBN10
8074331474
ISBN13
9788074331473
Hodnotenie
4,15 z 5
Anotácia
Šumava dnes slouží mnohým z nás hlavně jako místo pro krásnou dovolenou, ale v minulosti zde život nebyl snadný. Dokládají to i staré soudní spisy, dodnes uložené v mnoha archivech. Podívejme se na některé tyto smutné Šumavské příběhy, které napsal sám život. Všechny se skutečně staly a odehrávají se v letech 1855 - 1936. Mnohé z nich tehdy hodně vzrušily veřejné mínění. Dočteme se zde o tragickém manželství Alberta Filipa z Výškovic u Vimperka, o smutném konci dítěte v Boubíně nebo o vraždě v klatovském chudobinci. Budeme si vyprávět o hrozném činu, k němuž se odhodlal bohatý sedlák kvůli placení alimentů, o zlém konci staré vdovy v Hrádku u Sušice nebo o tom, jak špatně skončilo kamarádství starého dědečka s dvanáctiletým školákem v Týnci u Klatov. Homo homini lupus, člověk člověku vlkem, říkali naši předkové. Jak se ukazuje, platilo občas toto přísloví i v malebných končinách staré Šumavy.