Bookbot

Hodnotenie knihy

Viac o knihe

V eseji Tři guineje (1938) se Woolfová myšlenkově vyrovnává s hrozbou války a s otázkou, jak se má v dané situaci zachovat žena. Její nečekaná, pro mnohé provokativní odpověď, která odmítá přijmout zhoubnou dualitu fronty a týlu, se snaží proniknout klamavými zástěrkami onoho míru, jenž je pouze pokračováním války jinými prostředky, a vede k rozboru oné agresivity, jež hluboce proniká i sférami kultury a vzdělanosti a vybíjí se v ponižování žen. Vlastní pokoj, text přednášek pronesených roku 1928 na dvou anglických dívčích vysokých školách, se řadí ke klasickým dílům feministického myšlení. Otázka vztahu žen a literatury se stala Woolfové příležitostí k zamyšlení, ve kterém obratně využívala žánry literární analýzy, společenské kritiky, vyprávění a meditace a spojila vážnost s úsměvným nadhledem. Čtenář cítí, že i u Woolfové je tvůrčí duch onou „žhavou tavnou směsí“ prostou zloby a slučující obě pohlaví, již nachází u Shakespeara, a právě proto její eseje zůstávají nadčasové.

Nákup knihy

Tři guineje ; Vlastní pokoj, Martin Pokorný, Stanislava Pošustová, Virginia Woolfová

Jazyk
Rok vydania
2000
product-detail.submit-box.info.binding
(pevná)
Akonáhle sa objaví, pošleme e-mail.

Platobné metódy

4,1
Veľmi dobrá
219 Hodnotenie

Tu nám chýba tvoja recenzia

Jazyk
česky
Vydavateľ
One Woman Press
Rok vydania
2000
Väzba
pevná
Počet strán
322
ISBN10
8086356027
ISBN13
9788086356020
Série
Hodnotenie
4,1 z 5
Anotácia
V eseji Tři guineje (1938) se Woolfová myšlenkově vyrovnává s hrozbou války a s otázkou, jak se má v dané situaci zachovat žena. Její nečekaná, pro mnohé provokativní odpověď, která odmítá přijmout zhoubnou dualitu fronty a týlu, se snaží proniknout klamavými zástěrkami onoho míru, jenž je pouze pokračováním války jinými prostředky, a vede k rozboru oné agresivity, jež hluboce proniká i sférami kultury a vzdělanosti a vybíjí se v ponižování žen. Vlastní pokoj, text přednášek pronesených roku 1928 na dvou anglických dívčích vysokých školách, se řadí ke klasickým dílům feministického myšlení. Otázka vztahu žen a literatury se stala Woolfové příležitostí k zamyšlení, ve kterém obratně využívala žánry literární analýzy, společenské kritiky, vyprávění a meditace a spojila vážnost s úsměvným nadhledem. Čtenář cítí, že i u Woolfové je tvůrčí duch onou „žhavou tavnou směsí“ prostou zloby a slučující obě pohlaví, již nachází u Shakespeara, a právě proto její eseje zůstávají nadčasové.