Hlavohrátky

Druhý díl jasně ukazuje, že tohle není jen nápad s několika chytrými klíči, ale promyšlený, temný koncept, který se nebojí zajít mnohem dál, než by bylo pohodlné. Hlavohrátky totiž posouvají hranice fantazie i hororu.. a dělají to s lehkostí, která je místy až znepokojivá. Autor si zde pohrává s myslí postav doslova i obrazně. Čekejte proto nečekané. Realita se ohýbá, pravidla přestávají platit a vy jste nuceni přijmout, že bezpečné místo tady prostě neexistuje. Fantazie tu nemá žádné mantinely.. a právě to z ní dělá zbraň. Každý nový nápad je o krok temnější, než byste čekali, a zároveň naprosto logický v rámci světa, který série buduje. Vizuální stránka je znovu vážně výjimečná. Barevnost působí téměř hravě, ale jen do chvíle, než si uvědomíte, co přesně sledujete. Kontrast mezi sytými barvami a temným obsahem funguje dokonale. Krása a děs tu totiž existují vedle sebe, aniž by si navzájem překážely. Spíš naopak. Čím hezčí panel, tím nepříjemnější pocit z něj máte. Tohle není pokračování, které by jen rozvíjelo zavedené motivy. Hlavohrátky sérii prohlubují, zneklidňují a dávají jasně najevo, že tady se nebude šetřit ani čtenář ani postavy.