Samotín

Viac o knihe

Ve sbírce Samotín se lyrický subjekt vrátil do času dětství, prvních lásek, k blízkým mrtvým. S velkou smyslovou intenzitou i myšlenkovou hloubkou vyslovil Fikar zejména téma opuštěnosti, okouzlení i žal z bytí. Poetický svět a hodnotový řád Fikarových básní ustaluje zvláště okruh vracejících se očistných, takřka archetypálních motivů (studánka, oheň, džbán, píšťalka, sad, pták, prsten, vlasy apod.) i užívání slov–zaklínadel. Obraz, eufonie, nápověda a významová zkratka spoluutvářejí jak rytmicky proměnná, zlomkovitá vzpomínková pásma s náznakem milostného příběhu, tak i písňové miniatury, určené ke konejšení dítěte (oddíl Na malou flétnu).