Reportážna literatúra
Skutočné udalosti rozprávané tak, že ich nechceš prestať čítať. Vojnové reportáže a investigatívna žurnalistika, kde sa literárny štýl stretáva s tvrdými faktami.
Vybrané recenzie
Silne pribehy a spovede o tom,ako boli sovietski muzi (a chlapci) vmanipulovani do vojenskeho konfliktu v Afganistane, o (ne)navrate domov, o tom ako peezivsich, veteranov spolocnost vnimala po navrate domov, pribehy pozostalych o zivote po vojne, bez blizkycb alebo o zivote s veteranom z afganskej vojny. Aj o tom, preco zinkovi chlapci...Lucia B.
Čekal jsem od toho trochu víc. Na jednu stranu je vidět, čeho je politika schopná, jsou tam věci nad kterýma zůstává až rozum stát. Svědectví lidí, co to měli z první ruky bude asi víc, než dokumenty, který omílají furt jedno a to samý pořád dokola. Na druhou stranu tam byly i pasáže, který mě dost nudily a říkal jsem si, co mají společnýho s černobylskou situací.Martin
Za mě nejlepší vydání Fučíkova poselství, nadchly mě autentické kresby postav i prostředí věznice, které vytvořil jeden z vězňů, konečně člověk kromě přepisu vidí i originální Fučíkův text a výborné jsou i přidané odborné studie, které řeší věčnou otázku, jestli Fučík opravdu nezradil. Bez nadsázky skvělý zdroj i pro odborníky, ale i napínavé čtení pro laiky.Veronika Z.
Americká True Crime klasika, ale po dočtení ve mně převládal jen pocit, že nevím, proč jsem to vlastně četl. Z dnešního pohledu to není moc šokující a dva hlavní antihrdinové jsou prostě jen totálně zbyteční dementi. Možná, že právě zbytečnost jejich činů a neschopnost reflexe kdysi byla to nejvíc šokující. Dneska už to jako náplň celé knihy neobstojí.Dominik Gazdoš
Moje all-time nejoblíbenější knížka byla vždycky Kerouacova Na cestě. Možná jsem v minulém životě žila někde uprostřed Spojených států (absolutně nevysvětlitelně mě to táhne k Alabamě) nebo se plahočila od pobřeží k pobřeží. Zemi nomádů jsem viděla nejprve jako oceňovaný filmový snímek, teď jsem se začetla do původního knižního zpracování od fantastického nakladatelství Absynt. Jsou to takové depresivnější Toulky s Charleym, ale křehké příběhy kočovníků zklamaných americkým snem vás i přesto naprosto pohltí. „Nic za mnou, všechno přede mnou – tak už to na cestách bývá.“Thea P.
